„Velikost jejich přirození je hluboce pod průměrem,” konstatuje specialista na starověké řecké umění Andrew Lear. „Klíčovou otázkou je proč? Skromností se pyšní i takoví velikáni jako Hercules nebo Dius. V porovnání s jejich masivními těly to vypadá zvláštně.”
Zdá se, že sochaři měli k tomuto počinu závažnější důvod, než jen ušetřit materiál. „Souviselo to s kulturními hodnotami,” vysvětluje historička umění Ellen Oredsson. „Prameny naznačují, že malé genitálie byly cennější než velké.”
Tajemství antických soch
Podobně jako dnešní celebrity, i starověký řecký dramatik Aristofanes měl jasnou představu o ideálu mužské krásy. „Lesklá hruď, světlá kůže, široká ramena, silné hýždě a malé přirození,” tak popsal dokonalého krasavce ve své hře The Clouds, jež vznikla asi v roce 423 př. n. l. Právě skromná výbava symbolizovala odznak nejvyšší kultury a vzor civilizace.
„Naopak ti, kteří postrádali sebekontrolu, chtiví, pošetilí, oškliví nebo hlupáci, byli zobrazováni s výraznými pohlavními znaky,” říká Andrew Lear. „Takové postavy se dají najít jak v mytologii, kde jsou přirovnávány ke zvířatům, ale také na keramice či v komedii.”
Podle historika nebylo přirození ve starověkém Řecku znakem mužnosti, tak, jak to bylo v jiných kulturách. „Síla pocházela nejen z toho zplodit potomky, ale také z nich vychovat ideální občany. Svou domácnost měl proto každý vést moudře, majetek udržovat pro další generace a slávu hledat ve prospěch své polis.”
Symbol přirození
U starých Řeků tedy nebyl ideální muž alfa samec plný chtíče, ale zodpovědný a vzorný obyvatel města. „Jak ale v umění ukázat charakter? Prostředníkem byl podle pravidel odhalený rozkrok,” říká Ellen Oredsson.
Jediným bohem, který byl obdařen výrazným přirozením, byl Priapus, ochránce plodnosti, dobytka, ovocných rostlin a zahrad. Stal se populární postavou římského erotického umění a latinské literatury. I on byl ale považován za hloupého a chlípného.
Zdroje: www.artsy.net, www.greekreporter.com, www.quora.com, www.en.wikipedia.org, www.iflscience.com
