V roce 1793 klečela vražedkyně Charlotte Corday na náměstí Place de Grève s hlavou položenou na dřevěné desce s otvorem a čekala. Vteřiny se nekonečně táhly. Náhle zaslechla tiché klapnutí a hvizd uvolněné sekery. Poté ji pohltila tma. Kat zvedl její useknutou hlavu z koše a na znamení pohrdání ji udeřil. Přihlížející lidé vykulili oči. Všimli si, že ženina tvář zrudla a zamračila se.
Popravu sledoval také Antoine Lavoisier, slavný pařížský vědec a výběrčí daní. Na místě zůstal, i když se dav už rozcházel a pozoroval, jak pacholci tělo zakrývají a hlavu strkají do pytle. „Mohla ty facky cítit?” ptal se sám sebe. Ta myšlenka ho pronásledovala na každém kroku.
Antoine Lavoisier
Francouzský šlechtic, chemik, ekonom, právník a úředník nebyl posedlý smrtí, byl pouze neskutečně zvídavý. Aby si mohl založit vlastní laboratoř, koupil podíl ve Ferme général, soukromém konsorciu, jež vybíralo daně pro krále. Díky tomuto kroku měl dostatek prostředků k tomu, aby mohl uskutečnit své největší objevy.
Jako člen Královské akademie věd založil kalorimetrii, termochemii, zformuloval zákon zachování hmotnosti a objasnil roli kyslíku při spalování, okysličování a dýchání. Také vysvětlil, proč se potíme a jak se mění skupenství látek. Zároveň navrhl nový chemický jazyk, který používáme dodnes. Všeobecně je tak považovaný za otce moderní chemie.
Možná proto, že byl tak úspěšným vědcem, významným pařížským občanem a bohatým šlechticem, se během francouzské revoluce stal trnem v oku členů Národního konventu a 7. května roku 1794 byl zatčen. Lavoisier věděl, že se smrti nevyhne. Legenda proto praví, že se obrátil na svého asistenta s prosbou, aby mu pomohl provést jeho poslední výzkum. Muž měl sledovat, kolikrát jeho useknutá hlava mrkne.
Jak dlouho žije hlava?
Zda svou popravu Antoine Lavoisier opravdu pojal jako experiment historici potvrdit nemohou. Příběh se objevil až kolem roku 2000, pravděpodobně poté, co byl odvysílaný speciál na Discovery Channel věnovaný gilotině. Otázka, jak dlouho oddělaná hlava reaguje na podněty, zda osoba chápe, že umírá nebo cítí bolest, ale trápí odborníky dodnes.
Na odpověď se snažili přijít také vědci z Raboud University Nijmegan v Nizozemsku, kteří provedli pokusy s laboratorními potkany. Pomocí EEG sledovali aktivitu mozku před dekapitací, v jejím průběhu i po ní. Zjistili, že zvířata se dostala do bezvědomí až po deseti sekundách. „Ty mohly být vnímané jako bolestivé,” říká vedoucí týmu, veterinářka Kavitha Kongara. Hlavním důvodem je, že je v hlavě ještě zbytkový kyslík, jenž vyživuje krev, nervy a svaly.
Zdroje: www.cs.wikipedia.org, www.independent.co.uk, www.livescience.com, www.discovermagazine.com
