Anton Malloth se narodil roku 1912 v rakouském Innsbrucku, ale významnou část svého života před vypuknutím druhé světové války prožil ve městě Schenna v Jižním Tyrolsku.

Na konci 20. let se vyučil řeznictví, ale profesi se příliš nevěnoval – zabruslil totiž do italské armády. Svou službu vykonával v Německu a posléze si prošel tréninkem Říšské ochranné policie. A pak se rozpoutala válka.

Z Prahy, kde později dělal u policie, byl Malloth převelen do Malé pevnosti v Terezíně. Pozice dozorčího pro něj byla něco nového, ale celkem rychle se mu dostala pod kůži. Podle přeživších koncentračního tábora to byl nejkrutější dozorčí, s jakým se za zdmi pevnosti setkali. Kdykoliv velitel tábora svolal dobrovolníky k popravě, předstoupil jako první a s nadšením se pustil do zabíjení vězňů.

Na směnu chodil vždy upravený, učesaný, oholený, s vyžehlenou uniformou a širokým úsměvem na tváři. Vězni mu přezdívali Hezoun Tony.

Pomocná ruka Himmlerovy dcery

Po skončení války uprchl do Tyrolska. Rakouská armáda si na něj v roce 1948 políčila a přivedla ho k soudu. O mučení a vraždách Malloth zatloukal a opakovaně přísahal, že se na ničem takovém nepodílel.

Československo zažádalo o jeho vydání, rakouské úřady ovšem žádosti ignorovaly a Mallotha nakonec propustily. Mezitím ho soud v Litoměřicích v nepřítomnosti odsoudil k smrti, důkazem byla mnohočetná svědectví, která uváděla, že Malloth sám zabil nejméně 100 vězňů.

Od roku 1948-1988 se skrýval v Meranu v Itálii nedaleko místa, v němž vyrůstal. Po ztrátě italského občanství se s pomocí organizace Stille Hilfe, kterou spravovala dcera Heinricha Himmlera, přemístil do Německa a žil po boku dalších nacistů v tajném luxusním domě.

V roce 2000 byl Malloth zatčen a v Mnichově roku 2001 odsouzen na doživotí. V důsledku diagnostikované rakoviny se v říjnu 2002 dostal na svobodu. Zemřel deset dní po propuštění.