Malá „rošťanda“

Její tatínek byl vyučený pekař, za první světové války byl vojenským poslem c. k. důstojníka, u kterého sloužila její maminka, a tak se seznámili. Po válce u armády zůstal jako štábní rotmistr a pekl pro armádu „komisárky“. Antonie Hegerlíková se narodila 27. listopadu 1923 v Bratislavě, kde její tatínek sloužil. Dle vzpomínek na své dětství natočených pro Český rozhlas jejich dům voněl chlebem, na oknech byly v truhlíkách rezedy, a ona prý byla „rošťanda“, spolykala kde co, třeba bábovičky z písku, a její sestra Andulka měla co dělat, aby ji uhlídala.

Když jí byly dva roky, tatínka převeleli do Žiliny, kde prožila krásné dětství. Žili v kolonii domků Helioska, což prý byla jedna ulice a všude kolem pole, příroda, říčka Rajčanka s olšemi, pro děti pravý ráj pro hry. Doma měli malé hospodářství, kromě psa a kočky také berana, prase, kozy a drůbež, od slepic po krůty. A králíky na maso a angoráky na vlnu. O zvířata se starala se sestrou. Užily si se svým „zvěřincem“ spoustu legrace, když si hrály na cirkus a bavily tak ostatní děti. Prý jednou dokonce namalovaly kozám pruhy, aby vypadaly jako zebry, a při drezúře je málem uškrtily.

Do Prahy

Už v Žilině chodila do baletu, kde maminka zůstala i po smrti hereččina tatínka (1933), poté v Praze, kam se přestěhovali po vyhlášení samostatného Slovenského štátu (1939). Chtěla být baletkou, ale dle jejích slov se řízením osudu a náhod dostala do dramatického oddělení Státní hudební konzervatoře a herectví ji učarovalo natolik, že u něho zůstala.

Na scénách několika pražských divadel působila již jako studentka (1939–1943). Po válce získala angažmá ve svém milovaném Divadle na Vinohradech a bylo jejím životním. Na jeho prknech během padesáti osmi let ztvárnila přesně dvě stě sedm postav, často rázných či panovačných žen. Hrála panovnice i služebné, ženy chytré i hloupé, panny i prostopášné ženy. Za téměř sedmdesátiletou kariéru si celkem oblékla na tři sta padesát sedm divadelních kostýmů.

Její jedinou „komickou“ rolí, kterou si v životě zahrála, byla postava Jezulátka. Jak zavzpomínala v televizním pořadu Kavárnička dříve narozených, za dob jejího dětství se po představení hrály tzv. živé obrazy. Ona coby Jezulátko stála na podstavci, a když se rozhrnula opona a před ní se objevilo temné hlediště vyděsila se tak, že začala brečet a volat maminku a opona se musela zatáhnout.

Neméně bohaté je i její filmové a televizní působení. Vezmeme-li to v číslech, je to třicet jedna filmových rolí a na tři stovky televizních. Před kamerou stála poprvé hned rok po ukončení studií jako kadeřnice Marta Bláhovém snu, naposledy ve filmu Pamětnice coby spolužačka Vítková.

Na následujícím videu je švadlena Betty Budečská ve filmu vstanou noví bojovníci (1951), za níž získala čestný titul Laureátka státní ceny (1958):

Zdroj: Youtube

Šťastná žena

Paní Hegerlíková se provdala hned po válce. Jejím mužem se stal režisér Antonín Dvořák. Ani shoda jmen jim ke šťastnému manželství nepřispěla a nevydrželo ani dva roky. Stihli ale počít dceru (hereččino jediné dítě), která má jméno po mamince. „Tonku“ vychovávali společně a zůstali celoživotní přátelé. Díky ní se stala také babičkou a prababičkou.

Velkou lásku prožila na sklonku života. Ve svých sedmdesáti letech se provdala za dlouholetého kamaráda, manžela její spolužačky a kamarádky, herečky Marie Motlové. Byl jím herec Karel Fridrich (1924–2001). Vzali se, když ovdověl, a prožili spolu krásných a šťastných osm let. Paní Hegerlíková ho přežila téměř o jedenáct let. Vydechla naposledy ve věku osmdesát devět let v Praze dne 11. prosince 2012.

Zdroje: zpravy.aktualne.cz, www.fdb.cz, temata.rozhlas.cz, www.filmovyprehled.cz, www.youtube.com