Jeho sousedé si o něm šeptali, že je trochu podivín. „Chodil na procházky s hůlkou v ruce, s níž vyťukával rytmus do stromů,” prozrazuje v rozhovoru pro Český rozhlas ředitel památníku skladatele Vojtěch Poláček. „Během svých potulek byl do hudby tak ponořen, že s ním raději někdo chodil, aby se neztratil. Průvodcovým cílem bylo zároveň navrhnout nejkratší cestu domů, aby si Dvořák své nápady co nejrychleji zapsal.”
Hudba pro skladatele znamenala všechno. Na housle začal hrát jako šestiletý. O šest let později k nim přidal klavír a varhany. V šestnácti opustil svou rodnou Nelahozeves a vydal se studovat do Prahy varhanickou školu. Když ji dokončil, získal angažmá v Prozatímním divadle, kde hrál na violu. Zároveň pracoval jako varhaník v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě.
Antonín Dvořák
Jeho skladatelské začátky jsou spojené s dalším slavným jménem - Johannesem Brahmsem. Ten si Dvořákova díla všiml, když zasedal v porotě Ministerstva kultu a vyučování ve Vídni o udílení stipendií mladým nemajetným umělcům, u nichž se prokáže výrazný talent. Německý skladatel doporučil nadějného autora berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi. Dvořák pro něj napsal první řadu svých Slovanských tanců.
Skladatelova hvězda stoupala strmě vzhůru. „Bylo již na čase. I přes obrovské množství hudebních děl, byl více než třicetiletý autor stále bezejmenným,” píše se na jeho oficiálních stránkách. V této době však jeho rodinu postihla tragédie. Během několika měsíců zemřely všechny tři jeho děti. Zoufalý otec přišel se skladbou Stabat mater. Právě ta stála za jeho evropským úspěchem. V roce 1884 si ji v Londýně přišlo poslechnout 12 tisíc lidí.
Dalším zásadním krokem, díky němuž zná Dvořáka celý svět, byla práce ředitele národní konzervatoře v New Yorku, kterou mu nabídla její zakladatelka Jeanette Thurber. Jeho hlavním úkolem bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Během svého tříletého pobytu napsal Symfonii č. 9 e moll s podtitulem „Z Nového světa“.
Milý podivín
Po návratu domů si o Dvořákovi šeptali i holubi na střeše, a to doslova. Jeho velkým koníčkem byl jejich chov. Své opeřence měl tak rád, že když byl mimo svého letního sídla ve Vysoké, posílal správci domu pokyny, jak se o ně starat.
Světoznámý skladatel zůstal i přes svůj úspěch laskavý a skromný. Jeho nekonfliktní povaha lze vyčíst i z dobových fotografií. Jednu z nich si vybral také digitální umělec s přezdívkou Mystery Scoop a Dvořákovu tvář oživil. V publikovaném videu vypadá český rodák jako živý. Přesvědčte se sami.
Zdroje: www.cs.wikipedia.org, www.irozhlas.cz
