Prvotní ideou sovětských konstruktérů bylo vytvořit tank, který poté, co se přemění na letadlo, bude „plachtit“ po bojišti. Myšlenka se začala zhmotňovat v roce 1941, kdy byly vzneseny požadavky na užití tanku při vzdušně-desantních operacích. Absurdní nápad měl podporovat zejména výsadkové jednotky nebo partyzány a stál za ním sovětský konstruktér Antonov. Ten namísto konstrukce kluzáku přidal k lehkému tanku T-60 odnímatelnou kolébku nesoucí velká dřevěná a látková dvouplošná křídla a dvojitý ocas. Takový tank mohl klouzat na bojiště, spustit křídla a být během několika minut připraven k boji.
Na dokument se podívejte zde:
Hybrid na bojišti i ve vzduchu
Prototyp tohoto hybridního vozidla byl postaven a testován v roce 1942. Jednalo se o A-40T nebo KT, ale vynález se velmi brzy ukázal jako nepoužitelný. Namísto nakládání lehkých tanků na kluzáky, s kterými přišly jiné země, vsadili Sověti „na sílu“. Chtěli na sovětské výsadkové síly připevnit pod těžké bombardéry tankety T-27 a přistávat s nimi na letištích i bojištích.
I když se ve 30. letech 20. století objevily pokusy o výsadek tanků na padácích nebo o jejich prosté shození do vody, nakonec se ukázalo, že tudy cesta nevede. Během okupace v roce 1940 mohly být sice lehké tanky shazovány z výšky několika metrů z bombardérů TB-3, a pak se dokutálet do cíle, ale mnohé z těchto pokusů skončily neúspěchem. Zejména díky tomu, že tanky byly shazovány samozřejmě bez posádek.
Ambiciózní konstruktér
Posádky obrněných vozidel musely být shazovány na zem odděleně od tanku, tím pádem zde byly časové neshody a prostoje. Posádky byly často zdrženy, i když kluzáky jim umožňovaly dorazit do zóny výsadku spolu s vozidly. A právě odtud se vzal pozdější nápad, v němž se uvidělo sovětské letectvo.
U konstruktéra Olega Antonova byla objednána konstrukce kluzáku pro vysazování tanků. Ale Antonov už byl v té době kapacitou a nápad si „vylepšil“. Jeho ambice daly vzniknout šílené myyšlence a namísto konstrukce kluzáku přidal k lehkému tanku T-60 již zmíněnou odnímatelnou kolébku nesoucí dvouplošná křídla a dvojitý ocas. Chtěl, aby takový tank mohl sklouznout na bojiště, spustit křídla a během několika minut být připraven k boji.
Jen jediný let
V duchu této bláznivé myšlenky byl jeden tank T-60 byl v roce 1942 přestavěn na kluzák. Pro letecké použití byl pak odlehčen odstraněním výzbroje, munice a světlometů a vevnitř bylo ponecháno jen minimální množství paliva. Takto upravený tank měl být tažen letounem Petljakov Pe-8 nebo Tupolev TB-3.
Plán se ale neukázal jako realizovatelný. Jeden let však přece jen proběhl. Bylo to 2. září 1942, ale i po podstatných úpravách téměř došlo k havárii. V pilotní kabině seděl slavný sovětský pilot experimentálních kluzáků Sergej Anochin. Ale ani on nedokázal zázrak. T-60 pak přistál na poli nedaleko letiště. A udělal, co měl. Odhodil křídla i ocas kluzáku a… Pilot se vrátil na základnu. Letoun nevyvinul požadovanou rychlost a nikdy nevzlétl. Proto se nakonec od jeho sériové výroby ustoupilo.
Sovětský svaz pak dále pokračoval ve vývoji metod efektivního nasazení vzdušných prostředků a konečně v polovině 70. let 20. století byl schopen dopravit vzduchem bojová vozidla BMD-1 s posádkou na palubě na místo určení. Dnešní ruské výsadkové VDV má ve své rodině lehkých tanků BMD speciálně polstrovaná sedadla, s nimiž jsou řidiči při vysazení uvnitř. Kluzáky tak konečně umožňují, aby posádky dorazily do zóny výsadku/přistání spolu se svými vozidly, a kromě toho i minimalizují zkázu cenného tažného letounu.
Zdroje:
www.securitymagazin.cz, en.wikipedia.org/wiki/Antonov_A-40, historyofyesterday.com
