Ojedinělý nález
Zatímco fosilie pro vědu dosud neznámého druhu žraloka, který dostal jméno Aquilolamna milarcae – žralok orlí, je ojedinělá, oblast, kde byl objevený je na fosilie bohatá. „… je již proslulá množstvím zkamenělin amonitů, kostnatých ryb a dalších mořských plazů, a je velmi užitečná pro dokumentaci vývoje oceánských živočichů,“ vysvětluje Romain Vullo odborník na paleontologii obratlovců, žraloky a období křídy. „Při prvním pohledu na tento exemplář si uvědomíte, že jste svědky něčeho mimořádného a zcela nového,“ říká Vullo.
Žralok s „křídly“
Zkamenělá chrupavčitá kostra žraloka orlího se výjimečně zachovala celá. Kromě toho byl v kameni i otisk měkkých tkání. To vše umožnilo paleontologům zrekonstruovat jeho podobu a získat poznatky o způsobu života. „Jeho rozměry jsou jedinečné a poskytují nám mnoho informací o dávné morfologické rozmanitosti žraloků,“ říká Vullo.
Zkamenělá kostra se zachovala celá i s otiskem měkkých tkání
Tento žralok byl širší než delší. Od špičky po špičku ploutví měřil 1,9 metru, od nosu k ocasu 1,6 metru. Měl plochou hlavu a velká ústa uzpůsobená k filtrování. S největší pravděpodobností se živil planktonem. Kostra naznačuje, že byl těžkopádný a plaval poměrně pomalu. Jedinečné jsou však jeho dlouhé štíhlé ploutve. Byly v podstatě nepohyblivé a pomáhaly mu ve vodě udržet rovnováhu. Pohyboval se pomocí dobře vyvinuté ocasní ploutve a jako kluzák na obloze si plachtil oceánem s otevřenou pusou a filtroval potravu.
Žraloka s „křídly“ ukazuje následující video:
Evoluční hledisko
Paleontologové datovali fosilii do poloviny křídy (před 146 až 66 milionů lety) a zařadili Aquilolamna milarcae do řádu žraloků obrounů (Lamniformes), podtřídy příčnoústých (Elasmobranchii). Příčnoústí se „… poprvé v zemských oceánech objevili zhruba před 380 miliony lety a od té doby se vyvíjeli tak, aby plnili rozmanité ekologické role,“ vysvětluje Vullo. Jak ukazuje stavba těla, žralok orlí dle Vulleho představuje nečekaný „evoluční experiment“. Ukazuje, že se křídlovité prsní ploutve vyvinuly nezávisle u dvou vzdáleně příbuzných příčnoústých, dříve než 30 milionů let před tím, než se objevily manty.
Aquilolamna milarcae je někde mezi dnešními žraloky, kteří se živí planktonem, jako žralok tygří, a rejnoky. Jak Vullo říká „…jeho chimérický vzhled je kombinací žraloků a rejnoků.“ Dodává, že nikdy nedoufal, že najde „… tak bláznivý a neuvěřitelný druh.“ Zda měl i pro žraloky typickou hřbetní a břišní ploutev, vědci nezjistili. Nenašly se ani zuby, které by blíže určily, čím se živil. Předpokládá se, že vyhynul spolu s dinosaury.
Fosilii objevil dělník ve vápencové desce v lomu ve vesničce Vallecillo ve státě Nuevo León v severním Mexiku už v roce 2012. Teprve v roce 2021 zveřejnili vědci z Geosciences Rennes, výzkumného týmu zřízeného Univerzitou v Rennes a Francouzským národním centrem pro vědecký výzkum studii v časopise Science. Hlavním autorem je Romain Vullo.
