První zmínky o arabské populaci pocházejí z asyrských spisů. Arabské kmeny podle všeho žily v pouštní oblasti na západ od Asýrie a jejich území sahalo až k Nilu. Z 8. století př. n. l. pochází zmínka o asyrském panovníkovi, který nechal přepadnout arabskou karavanu a ukořistil velbloudy, vlnu i hromadu drahokamů. I když nejde zrovna o zářný příklad dobrých mezinárodních vztahů, zápis nám poskytuje důležitou informaci: Arabové již v této době čile obchodovali a shromažďovali velké bohatství. V Asyřanech přirozeně vzbudili velký zájem.
Pozoruhodný příběh rebelky Samsi
O královně Zabibi, která vládla Arabům v letech 738-733 př. n. l., se v pramenech už hovoří jako o vazalce asyrského krále. Její země, nazývaná Kedar, odváděla Asýrii daně, ale jinak si zachovávala suverenitu. Když na trůn nastoupila královna Samsi, přísahala Asýrii věrnost při arabském bohu Slunce. Velmi brzy však přísahu porušila. Spojila se s vládcem Damašku a vytáhla proti Asyřanům do boje.
V jejím vojsku tvrdě bojovali muži i ženy. Prameny líčí udatné bojovnice střílející na nepřátele šípy a oštěpy. Asyrský král Tiglatpilesar III. byl nicméně zkušeným vojevůdcem, přecijen se do dějin zapsal jako velký dobyvatel, a útok vzbouřenců brzy potlačil. Mnoho arabských vojáků pozabíjel, mnoho z nich zajal a z Kedaru si odvezl tučnou kořist čítající 30 tisíc velbloudů, 20 tisíc volů a 5 tisíc pytlů s kořením. Královna Samsi utekla do pouště.
Asyrský král Tiglatpilesar
Nepřátelé ji dopadli a přivedli k Tiglatpilesarovi. Kupodivu ji tu nečekal žádný potupný konec, ale mírové vyjednávání. Asyrský král považoval za vhodné, aby Samsi nadále vládla svému lidu a zachovala přitom původní vazalskou smlouvu s Asýrií. Nejspíš to pro něj bylo jednodušší, než aby svěřil správu dobytých území vlastním úředníkům, kteří by si u horkokrevných Arabů nezískali žádnou autoritu. Možná na něj také zapůsobil královnin ženský půvab... Těžko říci.
Samsi se každopádně vrátila k moci a po odchodu z funkce předala žezlo ženě jménem Jati'e. Vláda královen tak v Kedaru pokračovala.
Královny z vůle kněží
Staré spisy nikde nezmiňují, že by dotyčné panovnice měly manžele nebo potomky. Podle historiků mohlo jít o velekněžky, které se vzdaly osobního života ve prospěch státu, a do nejvyšší funkce byly voleny na základě svých schopností, moudrosti či proroctví. Pozice královny ani nebyla doživotní, panovnice předávaly vládu svým následnicím zřejmě ve chvíli, kdy cítily, že už jim ubývají síly. Někteří odborníci se domnívají, že jednou z jejich předchůdkyň byla i tajemná královna ze Sáby, která podle Bible okouzlila Šalamouna. Chybějí však prameny, jež by to přímo dokázaly.
