Námět na natočení seriálu vzešel z hlavy „duchovního otce“ humoresek, Michala Dlouhého. Není se čemu divit, je to největší odborník na problematiku československého četnictva u nás.
Inspirace reálnými postavami
Při tvoření jednotlivých dílů se inspiroval skutečnými událostmi. „Napsal jsem prvních sedm dílů a režisér mi volal, že jich potřebují třináct. Proto jsem ještě vybral další zajímavé případy a zpracoval je,“ říká Dlouhý a dodává: „Šiktanc, Arazím, Jarý, Šebestík, Němec, Turko, Jaroš, Ambrož - to všechno byla jména skutečných četníků královehradecké pátračky.“ Ve jménech pak udělali jen několik změn. „Arazím byl ve skutečnosti Josef a ne Karel.“ (Zdroj:www.blesk.cz)
Spoluautor předlohy Četnických homoresek, Michal Dlouhý v dobové uniformě
Arazimův pohnutý osud
Člen četnictva Josef Arazim měl skutečně pohnutý osud. Oproti seriálu nebyl v ruských, ale v italských legiích a nesloužil na brněnské pátrací stanici, ale v Hradci Králové. Navíc to byl původně psovod. „Nastoupil k četnictvu po první válce, prošel legiemi, v těch italských byl na frontě raněn při plynovém útoku a na pátračku se dostal jako vůdce služebního psa,“ popisuje Dlouhý.
Po výcviku na velitele četnických stanic odešel a zapojil se do odboje. Od četnictva byl následně kvůli své účasti v legiích propuštěn. Důvodem byla podle režimu nezpůsobilost pro „nové poměry“ a tak musel být „nespolehlivý“ legionář penzionován.
Kvůli jeho participaci v povstání měl pak být v květnu roku 1945 popraven. Exekuce byla odkládána, až nakonec neproběhla vůbec. Když hrozba popravy odezněla, tak se Arazim vrátil do Sboru národní bezpečnosti a zanedlouho byl povýšen do hodnosti vrchního strážmistra. Dalších deset let pak pracoval převážně na Královéhradecku. Zemřel v listopadu roku 1975 ve věku nedožitých 77 let. (Zdroj:dvojka.rozhlas.cz)
Arazim byl několikrát vyznamenán, obdržel například Revoluční medaili či Spojeneckou Medaili Vítězství. Dokonce se dočkal vlastní pamětní desky. Připevněna byla na budově tehdejší hradecké pátračky, kde všichni četníci ze seriálu sloužili. Česká obec legionářská ji odhalila v květnu roku 2016. (Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz)
Na hraně společnosti
Všichni četníci byli oddaní vlastenci, kteří se různými způsoby snažili bojovat s okupací, jež ničila jejich oblíbenou zemi. Jejich život byl však plný zákazů a omezení. Jelikož se často nesmířili s okupací, zapojili se do odboje. Nesměli se bez povolení oženit, neměli volební právo, jelikož museli být striktně apolitičtí a měli zákaz chodit do hospody za účelem pití piva či konzumace stravy. Bylo na ně nahlíženo skrz prsty, kvůli údajnému střílení do dělnictva.
Seriál je však ukázal v dobrém světle. Sám Dlouhý chtěl poukázat na to, že četníci nebyli otroky Němců, ale díky odboji spíše naopak. „Byli to chlapi jako všichni ostatní, proto jsme se v seriálu snažili ukázat ten dvojí svět - vážné veřejné činitele a život za zdmi četnických kasáren,“ dodává Dlouhý. (Zdroj:www.e15.cz)
