Mnozí historici se domnívají, že Archimedes byl sice génius, ale stejnou měrou i šílenec.
Právě šíře jeho intelektu ho společensky handicapovala – například když běhal nahý po ulicích a jásal: "Heuréka!". A vlastně i jeho smrt byla důsledkem nepochopení, když byl při pokusu vyrušen vojákem, který ho nakonec v amoku ubil k smrti. A tady se dostáváme právě k onomu záhadnému paprsku.
Oddaný svému rodnému městu
Voják, který Archimeda ubil, se totiž z jeho domu v Syrakusách vrátil až za dva roky; kdy Římané Archimédův domov obléhali. Měli respekt z jeho zbraní, zejména z jeho smrtícího paprsku, který se ukázal jako obzvlášť účinný.
Archimedes získal formální vzdělání v Egyptě, ale celý život strávil v rodných Syrakusách. Když začali jeho město obléhat Římané, rozhodl se na čas stopnout své pokusy a vrhl se na válečné vynálezy. Hledal, jak římské legie usmrtit.
Využil svých fyzikálních znalostí, aby odrazil římské lodě blížící se k opevněným hradbám. Vytvořil obří železný pařát, který ovládali prakticky všichni obyvatelé Syrakus z vnitřku městských hradeb, používal katapulty a těžká dřeva, aby vrhal předměty na lodě do dálky. Zkrátka byl ochoten udělat cokoli. A tak vynalezl smrtící paprsek.
Fantazie nebo skutečnost?
Paprsek smrti byl jeho nejničivějším nástrojem. Nejednalo se však samozřejmě o laser nebo zbraň z hvězdných válek. Jednalo se o důmyslný systém zrcadel, která odrážela koncentrované sluneční světlo na římské lodě. Ty kotvily v dosahu luků a šípů, ale podle legendy byly římské lodě nakonec spáleny kolektivním kondenzovaným slunečním světlem, které z těchto zrcadel zářilo.
Paprsek smrti popsalo jen jedno dílo, což je poněkud zvláštní. Popsal jej historik Galén v popisu plenění Syrakus, ale nikdo jiný se o této účinné zbrani nezmínil. I proto je toto zařízení často považováno za čistý mýtus a bylo učiněno mnoho pokusů, aby byla jeho existence potvrzena.
Jak paprsek smrti zřejmě fungoval
Elektromagnetické vlny světla s sebou nesou tepelnou energii, která se od lesklých povrchů odráží. Čím hladší a rovnější je povrch, tím méně se světelná vlna rozptyluje a tím věrnější je odražený paprsek tomu původnímu. Zrcadlo a sklo se jeví jako ideální.
Skupina z Massachusettského technologického institutu (MIT) podnikla v roce 2005 pokus s paprskem smrti a sestrojila 3 m dlouhou a 2,5 cm tlustou verzi římské lodi z červeného dubu. Pomocí 127 čtvercových zrcadel o straně 30 cm uspořádaných do paraboly se výzkumníkům podařilo model lodi zapálit, jak vidíte na tomto videu:
Po 10 minutách odraženého slunečního světla se týmu MIT podařilo vyvolat bleskové vznícení v části lodi, kde se paprsky slunečního světla soustředily do jedné oblasti. V tomto místě se teplota zvýšila na 593 stupňů Celsia, takže loď vzplála a shořela. Přestože mají někteří experti s pokusem MIT problémy (loď stála a nehýbala se), paprsek odraženého slunečního světla měl čas vykonat svou práci bez přerušení pohybem vytvořeným vlnami. V Archimédově době však lodě stály na mořské hladině, která rozhodně není nehybná.
Archimédův životopisec Sherman K. Stein píše, že "kdyby zrcadla splnila svůj účel, stala by se standardní zbraní; přesto nic nenasvědčuje tomu, že by byla přidána do tehdejší výzbroje."
Rekonstrukce funkčnosti Archimedova smrtícího paprsku
Nikoli zrcadla, kanón
Legenda však přesto dodnes platí a podle ní se Syrakusy bránily útoku od roku 214 až 212 př. n. l. právě těmito zrcadly a koncentrovanými slunečními paprsky. Mnozí vědci ale této verzi nevěří a tvrdí, že zbraní, kterou pro obranu města navrhl Archimédés, byl parní kanón. Dokonce i Leonardo da Vinci na konci 15. století vytvořil nákres parního kanónu a autorství této technologie on sám přisoudil Archimédovi. I dnešní vědci a inženýři se domnívají, že možnost ostřelování Římanů z kanónu je mnohem pravděpodobnější než odrážení koncentrovaných slunečních paprsků. Kanóny zřejmě střílely jílové šrapnely pravděpodobně smíchané se zápalnou směsí, která je známá jako řecký oheň a hořela i pod vodou. Na odpal stačila podle propočtů jen pára vzniklá z poloviny běžného hrnku vody.
Ať už byla ona důmyslná zbraň jakákoli, ani tak neuchránila Syrakusy před Římany, kteří nakonec město dobyli.
