Archimédův paprsek: Plamenomet starověku, sci-fi zbraň, která mohla fungovat

Archimédova koupel

Archimédova koupel

Foto: Profimedia.CZ

Když Římané v roce 214 př. n. l. připluli k sicilskému městu Syrakusy, netušili, že se jeho obléhání protáhne na dva roky. Místní obyvatelé se bránili s pomocí zcela nových zbraní, o kterých dosud nikdo neslyšel. Sestavil je geniální matematik, fyzik a vynálezce Archimédes.

V té době byl Archimédes již 73letým starcem, ale o odchodu na odpočinek nepřemýšlel. Neustále se věnoval hydrostatice a pracoval na svých technických vynálezech, které udivovaly svět. Během římského útoku bylo jeho mozku potřeba více než kdy jindy. Dostál své pověsti a Římany překvapil několika inovacemi.

Kovový dráp a paprsek smrti

Sestrojil například jakýsi jeřáb, který se vysunul přes hradby nad moře a kovovým hákem "lovil" nepřátelské lodě. Jakmile se za nějakou zahákl, jednoduše ji převrátil. Zařízení se zapsalo do dějin jako "Archimédův dráp" a podle současných vědců mohlo být opravdu funkční.

Zdroj: Youtube

Více otazníků vyvolává myslitelův "paprsek smrti", který prý zapaloval římské lodě na dálku. Lékař a filosof Galén ve svých spisech zmínil, že tento vynález fungoval na principu zrcadel. To inspirovalo četné skupiny studentů a nadšenců, aby si to vyzkoušely v praxi. V roce 1973 řecký vědec Ioannis Sakkas rozestavil u námořní základny poblíž Athén 70 měděných zrcadel o rozměrech 1,5 × 1 metru a zaměřil je na zmenšený model římské lodi tak, aby odraz slunečních paprsků směřoval do jediného bodu. K jeho radosti se mu podařilo loď zapálit během chvilky.

Další pokusy ale tak optimistické nebyly. Ukázalo se, že úspěch podmiňuje více faktorů - nebe musí být opravdu bez mráčku a nepřátelské plavidlo se nesmí pohybovat. Podle historiků by zrcadlová zbraň nebyla ve své době příliš praktická, římskou loď bylo možné zapálit mnohem snáze zápalným šípem nebo katapultovaným hořícím předmětem.

Archimédův plamenometArchimédův plamenometZdroj: Profimedia.CZ

Zrcadla, nebo dělo?

O zrcadlech se navíc nikdo jiný kromě Galéna nezmiňuje. "Z historických spisů se zdá, že se spíš jednalo o jakési parní dělo," uvedl Cesare Rossi z univerzity v Neapoli. Dělo mohlo podle něho odpalovat hliněné koule naplněné hořlavou chemickou směsí známou jako "řecký oheň". Používáním této hořlaviny proslula o 900 let později Byzantská říše, avšak drobné informace o "ohni, který nelze uhasit vodou," máme už ze 4. století př. n. l. Přesné složení směsi bylo přísně utajováno, takže jen tušíme, že obsahovalo síru, smůlu, roztlučené kadidlo a koudel. Není vyloučeno, že s řeckým ohněm experimentoval i Archimédes a použil ho proti Římanům.

Parní dělo vrhající řecký oheň by bylo v jeho době zbraní skutečně nevídanou a hodnou zaznamenání. Podle Rossiho by fungovalo jako ničivý plamenomet s dostřelem až 150 metrů.

DNA nese naší genetickou informaci

Uměli lidé ve starověku známými metodami měnit vlastní DNA? Vědci to nevylučují

Římané se bohužel nenechali zastrašit a Syrakusy po dvou letech nakonec dobyli. Znamenalo to i konec moudrého Archiméda. Zrovna dumal nad geometrickým problémem, když ho přišel římský voják zatknout. Podle legendy mu stařec řekl: "Neruš mi mé kruhy." Voják však neměl pro geometrii mnoho pochopení a Archiméda na místě zabil. Náhlá smrt myslitele uchránila od nucené spolupráce s Římany. Vojevůdce Marcus Claudius Marcellus ho chtěl původně dostat živého a už se těšil, jak jeho znalostí využije k vlastnímu prospěchu. Alespoň tento záměr se mu nezdařil.

Zdroje: www.livescience.comwww.csmonitor.com, history.howstuffworks.com