Od medicíny k SS

Aribert Heim se narodil 28. června 1914 v rakouském městě Bad Radkersburg. V roce 1933 začal studovat medicínu ve Vídni a od roku 1937 v německém Roostocku. Titul lékaře medicíny získal na vídeňské univerzitě roku 1940. K NSDAP se připojil už za dob univerzitních studií v roce 1935. S nacistickou ideologií se ztotožňoval od samého počátku. V srpnu 1940 dobrovolně vstoupil k ozbrojeným jednotkám SS-Waffen a po absolvování základního ideologického a vojenského výcviku byl přiřazen k náhradnímu zdravotnickému praporu SS-VT[1] (SS-Verfügungstruppe).

Inspektor koncentračních táborů

V dubnu 1941 byl zařazený jako inspektor koncentračních táborů. Začínal v koncentračním táboře Sachsenhauesen. Od června 1941 se krátce seznámil s Buchenwaldem a od července se jeho působištěm stal koncentrační tábor Mauthausen v rodném Rakousku. Mauthausen jakožto jeden z největších pracovních koncentračních táborů Třetí říše umožňoval Heimovi experimentovat na nespočetném „vzorku.“ Tam také začala jeho několikaměsíční éra sadistického a zvráceného táborového lékaře, za kterou si vysloužil přezdívku Doktor smrt.

Jeho brutalita neznala mezí

V Mauthausenu za necelé čtyři měsíce svého „lékařského“ působení usmrtil při operacích 243 vězňů a dalších 53 zabil injekcemi s různými chemikáliemi, které vězňům vstřikoval přímo do srdce. Předmětem jeho pseudovědeckých experimentů se stal hlavně krevní a nervový systém. Po aplikaci chemikálií (např. benzinu) do krevního oběhu obětí sledoval jejich reakce. Mlčky sledoval, jak se zmítají v bolestných křečích, až nakonec umřeli. Dále testoval reakce nervového systému operacemi a amputacemi, které dělal při plném vědomí bez použití anestetik.

Naštěstí jeho zvrácené a sadistické experimenty, pro které si vysloužil přezdívku „Doktor smrt“ nebo „Řezník z Mauthausenu“, skončily koncem listopadu 1941 jeho odchodem z tábora.

Po „řezničině“ v Mauthausenu

Po odchodu z Mauthausenu působil v esesácké nemocnici ve Vídni. Od února do října 1942 sloužil jako lékař ve vojenské nemocnici u 6. horské divize Nord v Oulu v severním Finsku. Tam se účastnil i bojů proti Sovětskému svazu. Koncem roku 1944 byly SS divize přesunuty na západní frontu a Heim se zúčastnil několika bojů v bitvě o Ardeny. Po neúspěchu následoval poslední významný pokus o německou ofenzivu na západní frontě – operace Nordwind. Útok proti 7. americké armádě se stal pro celou divizi osudným. Divize Nord se vzdala 3. americké armádě generála Pattona.

Život po zajetí

SS Hauptsturmführer Aribert Ferdinand Heim byl až do konce roku 1946 držen v zajateckém táboře v Ludwigsburgu. Poté byl přemístěn do zajateckého tábora v Hohenaspergu. Amnestovaný byl 22. prosince 1947 v rámci velké vánoční amnestie. Po propuštění ještě dva roky skrýval svou identitu a pracoval jako pomocný dělník v Heilbronnu.

Když Heim uznal, že již může být v bezpečí, vrátil se roku 1949 zpátky ke svému životu. Začínal jako lékař v nemocnici ve Friedbergu v Hesensku a později se atestoval v oboru gynekologie. V Baden-Badenu si otevřel privátní gynekologickou praxi. Heimovi se podařilo celou tu dobu unikat spravedlnosti.

Zatykač a útěk

Po byrokratické chybě v zatykači vydaném 28. března 1950 (obsahoval nesprávné osobní údaje) nemohla policie Heima zadržet. Mezitím se Heim vzdal roku 1956 rakouského občanství a přijal německé. Německá prokuratura v Baden-Badenu zareagovala až 13. září 1962 a vydala na Heima zatykač. Díky informátorovi mohl včas z Německa uprchnout do Jižní Ameriky.

Berlínský soud vynesl nad Heimem rozsudek v jeho nepřítomnosti. Za neetické způsoby usmrcování nejméně 100 vězňů v koncentračním táboře Mauthausen dostal pokutu ve výši tehdejších 510 000 německých marek. Pokutu byla nevymahatelná, proto byl prodán veškerý Heimův majetek.

Díky síti tajných podpůrných organizací mnoho dalších nacistických zločinců uniklo spravedlnosti, včetně Heima, který se skrýval až do své smrti roku 1992.



[1] Se sídlem v budově ČVUT na Karlově náměstí v Praze.