Rytíři se zeleným křížem
Bratrstvo rytířů svatého Lazara charakterizovaly prapory se zeleným křížem. Měl symbolizovat spojení duchovního a vojenského poslání. V dějinách byli opomíjení a často zastínění významnějšími "kolegy". Přesto je příběh jejich zbožnosti a statečnosti nutno zmínit.
Armáda sv. Lazara byla spojená s vyšším poselstvím. Rytíři trpící malomocenstvím, vysilující bakteriální infekcí způsobující znetvoření a rozklad, byli považovaní za posly boží. Věřilo se, že každý, koho postihne lepra, je předurčený spáse a svým viditelným utrpením se přibližuje Bohu.
Rytířský řád svatého Lazara se rekrutoval z malomocných jedinců umístěných v jeruzalémském špitálu. Lidé postižení leprou se brzy přeměnili na vyhledávanou vojenskou sílu.
Armáda sv. Lazara hrdě přijímala všechny, o které nikdo další nejevil zájem. Postupem času se tak z nemocných stalo bojové bratrstvo, zcela jedinečné svého druhu. Rytíři svatého Lazara mohli i nadále sloužit křesťanství.
Na bitevní poli si vysloužili přezdívku "živí mrtví" a věřící je oslavovali jako mučedníky.
Postrachem křížových výprav
V bojích tito malomocní rytíři projevovali bezohlednou odvahu. Vzhledem ke své nemoci neměli jakékoliv fyzické zábrany. I přes svá pomalu se rozkládající těla se rytíři sv. Lazara stali postrachem křížových výprav.
Pro více informací se podívejte na toto video:
S pádem křižáckých států pomalu upadala i potřeba malomocného řádu. Bojová činnost ustala a rytíři se stáhli do místních kláštěrů a na přilehlé statky. Byli rozmístění po celé Evropě.
Přestože na bitevním poli nijak nevynikali, jejich odkaz se nesl dál. Zejména díky mimořádnému nasazení, které pro vyšší cíle byli schopní vyvinout. Vyznačovali se utrpením a bezbřehou oddaností. Jejich nemoc odpuzovala a inspirovala.
Příběh rytířů svatého Lazara svědčí o schopnostech lidského ducha překonat nepřízeň osudu. Na rozdíl od mnoha jiných křižáckých řádů přežil až do roku 1830 a těšil se nemalému obdivu.
Zdroje: www.wearethemighty.com, en.rattibha.com, en.wikipedia.org
