Za komunistů měli všichni alespoň trochu zdraví muži povinnou dvouletou vojenskou službu. I když se mnoho z nich chtělo vykroutit, zúčastnit se musela většina. Nakonec i ti fyzicky či psychicky slabí jedinci. Naneštěstí byli společně s intelektuály jakožto třídními nepřáteli oblíbeným terčem ostatních. Měli totiž vojnu zkrácenou na rok.
Při příchodu do vojenských útvarů byli všichni „odosobněni“, tedy ostříháni, přišli o své osobní věci a všechno oblečení. Následně dostali stejnokroj, uniformu, podobně, jak se to děje ve vězení. Díky ztrátě osobnosti tak mladí muži ztratili jistoty, a bylo tak lehčí je zlomit: Mnohem lépe poslouchali rozkazy.
Násilí se stupňovalo a svého vrcholu dosáhlo na konci 60.let, dokonce se staly i případy, že někdo vojnu nepřežil.
Ilustrační foto
Hlavní zdroj šikany podle historika Prokopa Tomka tkvěl v rozdělení vojáků na starší, označované jako „supráci“ či „mazáci“ a nováčky zvané „bažanti“, „krysy“ nebo také „holubi“ aj. Tyto přívlastky a celkové vědomí, že muži, kteří slouží déle, jsou ti váženější, přispívaly k tomu, že měli služebně starší vojáci v podstatě volnou ruku a mohli si s nováčky dělat, co chtěli.
Hierarchie vztahů panovala hlavně na příznačně nazvané „mazácké“ vojně. Nově příchozí zde museli fungovat téměř jako sluhové. Očekával se od nich úklid za dva lidi, obstarávání jídla i speciální značky cigaret. V noci se projevila opravdová moc „mazáků“. Nováčci byli nuceni zpívat a přitom odmotávat a navíjet toaletní papír na ruličku, dělat kliky či plazit se pod postelemi. Spánku si moc neužili, a čím více se jejich služba chýlila ke konci, tím "výživnější" někdy šikana byla. (Zdroj: www.ctidoma.cz)
U některých vojenských útvarů docházelo k fyzickým útokům zcela běžně. Například v roce 1986 otřásla médii zpráva, že v Kynšperku byli mladší vojáci fackováni, píchání bodákem do těla, či na ně kapali vřelý vosk. Každá chyba byla trestána kliky či bitím. (Zdroj: www.zpravy.aktualne.cz)
Kvůli teroru ze strany starších se vojáci dostávali do bludného kruhu. Když nastoupili mladší vojáci, tak si na nich předem šikanovaní vybíjeli svou zlost.
Vojenská služba spojená se šikanou tak mohla u některých chlapců zapříčinit psychické problémy. Někteří z nich si kvůli šikaně dokonce sáhli na život. Příkladem může být případ vojína prvního ročníku J.K. z roku 1969, který už neunesl tlak ze strany starších vojáků.
„Paradoxní je skutečnost, že na jedné straně byla základní vojenská služba čestnou občanskou povinností a na druhé straně její reálný výkon lze přirovnat k podmínkám lepšího vězení,“ vystihl význam vojenské služby ve své knize Šikana, skrytý problém v Československé lidové armádě po roce 1969 Prokop Tomek.
Letos uběhne už 16 let od doby, kdy se přihlásilo 878 mladíků na poslední vojenskou službu.
