Arménská genocida je kapitola dějin, která dodnes budí značné kontroverze, především proto, že ji mnoho zemí nechce uznat, ačkoliv o ní existují nezvratné důkazy.
A právě slovo genocida získalo svůj význam popsáním této krvavé události. Poprvé ji tímto termínem nazval polský právník Raphael Lemkim v roce 1944, tedy v době, kdy holokaust páchaný na Židech a menšinách vrcholil.
Záminkou pro vyvraždění arménského obyvatelstva se stalo neopodstatněné obvinění, že Arménie mohla za prohranou bitvu mezi Osmanskou říší (Turecko) a Ruskem v lednu 1915 během první světové války. Turecká vládní strana Jednota a pokrok tak začala spřádat plán na rozsáhlou genocidu všech Arménů.

Hromadná sebevražda v Demminu:Panická hrůza z Rusů se zvrhla v dobrovolný masakr
Deportace, vraždy, pochody smrti
První deportace do koncentračního tábora v Aleppu se uskutečnily už květnu stejného roku, většina zajatců převoz nepřežila – umírali hladem, žízní, nemocemi. Mnoho z nich poté pěšky putovalo rozžhavenou syrskou pouští do tábora v Derezoru, pokud se jim podařilo přežít, byli vyhnáni do pouště a ponecháni napospas osudu nebo upáleni zaživa.
Během genocidy vzniklo 25 koncentračních táborů, Turci se ovšem vyžívali v sadistickém vraždění Arménů ještě před dosažením cílové stanice. Muže, ženy i děti upalovali, veřejně je popravovali, topili, nakazili tyfem, a dokonce zplynovali. Jejich majetek byl rozkraden, domy vypáleny, vybrané ženy před smrtí znásilněny.

Nešťastný osud Stalinovy ženy Kato: Zabilo ji vyčerpání, bída a strach o manžela
Uznání genocidy ve světě
Během tří let zemřelo podle mírnějších odhadů 1,5 milionů Arménů, avšak některé zdroje konečné číslo navyšují o další půl milion. Osmanské řádění přežilo asi 600 tisíc lidí, kterým se podařilo najít útočiště v Egyptě, Sýrii nebo Kypru.
O genocidě jako takové se nemluvilo a mnoho zemí ji dlouho neuznávalo. Česká republika genocidu oficiálně uznala až v roce 2017. Na Slovensku je její popírání trestáno odnětím svobody na 5 let. Izrael, jehož obyvatelé si doslova prošli tím samým, genocidu rovněž neuznává.
Inspirace pro nacisty
Arménská genocida se v mnoha ohledech stala předobrazem té nacistické. Tak například zmíněné koncentrační tábory, od Turků přejali i pochody smrti. Inspirovali se způsobem deportací – Turci zjistili, že se do jednoho vagonu vejde 90 Arménů, stejný počet se poté těsnal i v dobytčátcích Třetí říše. První plynové komory za arménské genocidy nebyly nic jiného než jeskyně, do nichž Turci nastrkali zajatce a udusili je kouřem z ohnišť před vchodem.
