Jako od sudiček
Říká se, že se člověk narodí či nenarodí pod šťastnou hvězdou. Pokud bychom tomu měli věřit, pak 5. března 1955, tedy v den, kdy se Arnošt Piazcek známý pod uměleckým jménem Pátek, asi jasně nezářila. Sice ho obdařila absolutním hudebním sluchem a nebyl snad žádný hudební nástroj, na který by nedokázal hrát, ale v osobním životě mu nepřála.
Do hudebního světa vstoupil jako kytarista v šestnácti letech. Hrál, kromě jiných, ve skupině Apollo Petra Spáleného, v 70. letech převzal po Karlu Šípovi kapelu Faraon. Jako zpěváka ho pro Kroky Františka Janečka objevil v roce 1985 známý lovec talentů, hudební producent Petr Hanning. Arnoštova popularita začala vzrůstat, fanynky si plakáty kudrnatého blonďáka s hustým knírem lepily na zdi svých pokojíčků a jeho hity Poslední prázdniny, Sny o tygří lady, Boxer či Dívka se ozývaly z rádií a pobroukával si je kdekdo.
Černý Petr
Pomyslného Černého Petra si vytáhnul Arnošt Pátek na počátku 90. let. Sice se nějakou dobu ještě držel a zpíval s Jiřím Helekalem, s nímž nahrál album trampských písní, ale jeho hudební hvězda začínala rychle pohasínat. Dal se tedy na podnikání v oblasti gastronomie, provozoval restaurace, vinárnu, ale údajně se mu moc nedařilo. Štěstí neměl ani v osobním životě. Dvě manželství skončila rozvodem, ale z prvního má syna Tomáše (*1976).
Na počátku nového tisíciletí mu lékaři diagnostikovali cukrovku. Snažil se s ní vypořádat a jít dál. Bohužel to nebyl jediný zdravotní problém. V osmačtyřiceti letech si kdysi idol dívčích srdcí zcela náhodně objevil bulku v nose. Nechal se vyšetřit a lékaři zjistili, že je to zhoubný nádor, který už metastázoval. Operace byla nevyhnutelná. Po ní se na krátký čas ocitnul v klinické smrti, z níž probral do noční můry.
Neměl pravou část obličeje, oko, nos, zuby, které mu lékaři museli odoperovat, včetně části krku s metastázemi.
Pohlednému zpěvákovi zasadil osud krutou ránu
Smutné vysvobození
Zhoubná nemoc ho připravila o možnost žít plnohodnotný život a zotavování nebylo lehké. Žil v bytě po mamince, mizerný invalidní důchod mu nestačil ani na pokrytí nájmu. Od adresy „pod mostem“ ho zachránili blízcí. Finančně, ale i duševně ho podporoval syn, ač se ním do té doby údajně příliš nestýkal, dvě starší sestry a Petr Hannig, který mu jako přítel pomáhal do posledních chvil.
Arnošt trpěl bolestmi a navzdory podpoře a naději na plastickou operaci začal svůj boj o návrat do života postupně vzdávat a prý si už přál zemřít. Přesto nejspíš věřil, že je to naděje, která umírá poslední…
Dne 9. dubna 2009 ho ale našla jeho sestra ležet na zemi v jeho bytě bez známek života. Na těle měl kůry z pomerančů. Smrt cizím zaviněním byla vyloučena. Předpokládá se, že se mu udělalo špatně z poklesu hladiny cukru v krvi. V poslední chvíli se ho tělu nejspíš snažil dodat z pomerančů, ale pokles byl tak rychlý, že si nestačil přivolat pomoc. Udávanou příčinou jeho úmrtí je hypoglykemický šok.
Jeho ostatky byly zpopelněny. Urnu si vyzvedla rodina a uložila bez oficiálního posledního rozloučení. Možná upadnul tak trochu v zapomnění, ne však jeho písničky. Jednu z nich vám připomene následující video:
Zdroje: cnn.iprima.cz, www.ahaonline.cz, zeny.iprima.cz
