Šest táborů a kapka štěstí

Hrál házenou a hokej, lyžoval, byl vášnivým tanečníkem a chodil do houslí. Měl slíbené zaučení v Baťově továrně ve Zlíně a odjezd do filiálky v jižní Africe. Plány mu překazila okupace německými vojsky. Židovský původ mu obrátil život vzhůru nohama. Dostal zákaz studia na gymnáziu a musel se stáhnout do ústraní. Před očima své matky byl zatčen a surově zbit gestapem. Z Ostravy, kam byl odvezen, se dostal jen díky známosti. Jeho otec poznal spolubojovníka z polské fronty a ten je pod záminkou naléhavého výslechu odvezl zpátky domů. To bylo naposledy, do Artur viděl svoji matku. S otcem se vydal ke Krakovu, ale byli zajati vojenskou policií. Měli sice nové doklady, ale židovský zjev nemohli popřít. Po dvou týdnech v Raviči je čekal transport do Buchenwaldu. Výdej jídla trval jen půl hodiny. Pak se omáčka vylila a lidé jedli ze země. Nastrouhaný tuřín s hlínou byl líhní pro úplavici. Nedostali boty ani teplé oblečení a přes den pracovali v kamenolomu. Arturův otec zemřel hlady v listopadu 1939 a tehdy šestnáctiletý chlapec se dostal do Ravensbrücku. Na práci měl dezinfekci zavšiveného prádla pomocí cyklonu B. Neměli tušení, k čemu bude později sloužit. Naštěstí se vyhnul druhé selekci. Ti, kteří byli vybráni, se po několika měsících vrátili bez končetin. Hrad Sonnenstein nedaleko Pirny se stal místem pro experimentování s léky.

Transport

15. října 1942 byl transportován do Osvětimi. Třetí selekcí prošel jen díky lži. Vymyslel si, že je student medicíny na Karlově univerzitě. Uznali ho práceschopným, vytetovali mu číslo 70315 a přiřadili k nemocničnímu bloku 21. Po půl roce se dostal na gynekologické oddělení, staral se o úklid a připravoval koupele pro důstojníky a příslušníky SS. Každé pondělí bylo setkání všech lékařů. Právě tam se Radvanský a Mengele setkali poprvé. Často ho opečovával a myl mu záda. Mengele na něj nebyl hrubý, nebil ho a choval se zdvořile. Těžko pochopit, že se ve skutečnosti vyžíval v pokusech na lidech a nebál se smrti a znetvoření.

Lidé z okolí Radvanského vraždili vězně fenolovými injekcemi a osobně házeli plyn do komor. Zatímco kolem umírali statisíce lidí, Artur se dostal mezi prominentní služebníky.

Pochod smrti

Na Mengeleho má rozporuplné vzpomínky. Na jedné straně ví, co prováděl, na druhé byl svědkem toho, jak dětem nosí sladkosti a vyptává se jich, mají-li se dobře. I Radvanského se ptal na osobní věci. Příčinu otcovy smrti ale radši zamlčel. 17. března 1945 byl při patnáctistupňovém mrazu vyhnán na pochod smrti. S kamarádem se odhodlával k útěku, ale nestačil z vlaku vyskočit a dojel až k branám Mauthausenu a později Ebensee. 6. května byl při osvobození tak vyčerpaný, že nemohl slavit ani vítat.

Děsivé vzpomínky na válku v sobě dlouho dusil a nechtěl se k nim vracet. Nakonec se nechal k přednáškám a seminářům přemluvit. Rok po válce se oženil s písařkou, kterou poznal v likvidačním táboře. Vystudoval VŠCHT a nastoupil do Akademie věd jako chemik. Nechal se inspirovat Radvanicemi a změnil si jméno z původního Thüeberger na Radvanský. S Německem nechtěl mít nic společného. Narodil se mu syn Jiří a dcera Anna. Bohužel manželce Alžbětě diagnostikovali schizofrenii. Hrůzy, které zažila v Osvětimi, ji strašily až do smrti. Často ze spaní křičela německá hesla. Děti se snažil vychovávat bez víry, měl strach z židovských perzekucí. Obě vystudovaly vysokou školu a našly uplatnění ve zdravotnictví. Radvanský zemřel 1. listopadu 2009.