Podle středověkých dějepisců a rytířských románů měl král Artuš na přelomu 5. a 6. století bránit Británii proti Sasům. V sepsaných příbězích byly oslavovány jeho rytířské ctnosti, odvaha a vůdčí schopnosti. Historici si však stále nejsou jistí, zda legendární panovník opravdu žil.

Jedním z důkazů jeho pozemské existence je ale kříž, který se tyčil v opatství Glastonbury. Na něm byl vyryt nápis „Hic jacet sepultus inclytus rex arturus in insula avalloni", což v překladu znamená „Zde leží pohřben slavný král Artuš na ostrově Avalon."

Hrob Artuše a Guinevery

Na místě, kde nyní stojí ruiny opatství, žili asi od 8. století n.l. křesťanští mniši. Ti ve svých kronikách zaznamenali, že právě zde se nacházela mystická země nesmrtelných, kde měla být pohřbena schránka s Artušovým tělem, Avalon.

Díky tomu král Jindřich II. v roce 1190 vydal příkaz, aby byly pozůstatky nalezeny. A měl štěstí. V hloubce 4,5 metru pod křížem našli dělníci rakev vydlabanou z kmene masivního dubu. Když odkryli víko, zalapali po dechu.

Uvnitř nalezli dvě kostry. Jednu, jež měla normální tělesnou konstituci, druhou, která dosahovala délky necelých tří metrů. Mniši si byli zcela jistí, že jde o legendárního panovníka a jeho manželku Guineveru. I přesto, že pravost se dokázat nedala.

Prolhaní mniši?

Šest let před fascinujícím nálezem klášter vyhořel. Mniši se zoufale snažili sehnat prostředky na jeho opravu. Hrob krále Artuše a jeho ženy tak spadl doslova z nebe. Objev totiž připoutal pozornost celé Anglie. Sto let byly ostatky vystavovány. O dvě století později patřilo opatství k nejbohatším a nejmocnějším v celé zemi.

Na počátku 13. století bylo rozhodnuto, že kostry se opět pohřbí. Rakev byla uložena přímo před oltář. Kříž s nápisem se ztratil neznámo kam. Od 16. století, kdy opatství Glastonbury zaniklo, v rámci rušení anglických klášterů, zde stojí jen ruiny vnějších zdí. Na místě údajného nového hrobu je vyznačen obdélník a zapíchnuta cedule. Stále však neexistují žádné důkazy, že zde král Artuš opravdu leží.

Zdroj: Youtube

Mnoho historiků si myslí, že i když se obří ostatky našly, Artušovi nepatřily. Způsob pohřbení odpovídá spíše keltským praktikám. Šlo tedy pouze o promyšlený akt senzacechtivých mnichů, jež využili situace, aby opatství opět začalo vzkvétat? Prý nikoli. Existují totiž záznamy britského historika Giralda z Kambrie (1146-1223), jež kosti osobně prohlédl a prohlásil, že jsou pravé. Jak k tomuto závěru došel je však záhadou.

Zdroje: demiurg.cz, www.archaeology.org