Hillemanovi k rychlému jednání stačil jediný článek v novinách informující o situaci v Hongkongu, kde se před zdravotními středisky tvořily dlouhé fronty matek s nemocnými dětmi na zádech. Chřipkou se nakazila celá desetina obyvatel regionu. Hilleman tušil, že se nemoc rozšíří do světa a nevyhnou se jí ani Spojené státy. Urychleně si obstaral vzorek ke zkoumání a zjistil, že klíčové bílkoviny vzorku nesou zcela jinou podobu než bílkoviny dosud známých chřipkových virů. S vakcínou se muselo začít doslova od podlahy.

Asijské zdravotnické organizace mezitím vyzkoumaly, že v populaci jsou vůči novému viru imunní jen osoby ve věku nad 70 let, které přežily tzv. ruskou chřipku z let 1889-1890.

Hilleman zatlačil na pilu a vývoj vakcíny zadal laboratořím jako státní zakázku s nejvyšší prioritou. Jak správně předpokládal, virus H2N2 udeřil v USA během léta a vyžádal si první várku obětí. Zabíjel především staré lidi, těhotné ženy a pacienty s plicními a srdečními chorobami.

Pandemie zasáhla svět v komplikované době studené války, což vedlo k vytváření různých konspiračních teorií. Generální chirurg USA Leroy E. Burney na to konto striktně popřel, že by chřipkový vir zmutoval následkem jaderných pokusů v Tichomoří. Na otázku, zda virus nevypustili naschvál komunisté ze sovětského bloku, odpověděl věcně: "Ne, tomu nevěřím. Epidemie čas od času prostě propuknou."

V polovině září 1957 bylo připraveno 8 milionů dávek vakcíny a výrobci se zavázali dodat dalších 50 milionů do února následujícího roku. Distribuce ovšem probíhala pomalu a přednost měli lidé s chronickými chorobami, zdravotníci, hasiči a policisté. Virus H2N2 stačil během roku zabít téměř 116 tisíc osob ve Spojených státech, 30 tisíc obětí hlásilo Západní Německo a dalších 30 tisíc Velká Británie. Celosvětově si pandemie vyžádala zhruba 1,1 milionu životů.

Předpokládá se nicméně, že bez včasně vyvinuté vakcíny by byla konečná bilance mnohem horší.