Asyrský král Aššur-bel-kala již v době starověké Mezopotámie nechal mezi lety 1073 a 1056 př. n. l. postavit v Ninive (dnešní Mosul v Iráku) nahé sochy, údajně bohyně Ištar. A vůbec se netajil tím, že jeho hlavním cílem bylo, aby vyvolávaly vzrušení v každém, kdo se na ně podívá, poddané nevyjímaje. Co stálo za jeho podivným záměrem?
Změna pohledu na nahotu
Asyrská společnost byla velmi otevřená a nahota, erotika ani sex ji nebyly cizí, což se projevovalo v asyrské poezii, hudbě i umění. Zejména sex mohl podle nich vyvolat transcendentální stav úžasu. I proto byly nahé ženské sochy od krále Aššur-bel-kala umístěny na veřejných místech, v provinciích, městech a posádkách, kde je mohli všichni vidět a obdivovat. Není tajemstvím, že Asyřané věřili, že desky i sochy mají nadpřirozenou moc a propojují svět fyzický a metafyzický. Zvláštní postavení měla pak ženská vagína, kterou Asyřané považovali za platformu nadpřirozené moci.
Ženské akty pak byly u starých civilizací velmi běžné – symbolizovaly plodnost anebo štěstí. Asyřané povýšili tyto symboly ještě více, když ženu považovali za objekt mužské sexuální touhy a potěšení a její reprodukční schopnosti pro ně nebyly prvořadé.
Za vším hledej ženu
Ženy, zejména pak krásné ženy, byly v asyrské kultuře obdivovány a respektovány a byly synonymem sexu daleko více než muži. V Asýrii "sex patřil do říše ženy" a proto byly ženy hojně zobrazovány nahé tak, jak je bůh stvořil. V asyrské erotické literatuře pak vystupovala i sama bohyně Ištar.
Tělesná rozkoš a tělesné uspokojení pak hrály velmi silou roli i v síle samotného města. A všemu vládly silné ženy, které disponovaly erotickou silou a dominancí.
Plození dětí bylo, jak jsme řekli, zcela druhořadé, nadřazeno bylo fyzické potěšení.
Realita života asyrských žen
Jenže Ištar byla jedna věc a reálný život asyrských žen druhá. Středoasyrské zákony a palácové edikty totiž skutečnou ženskou sexualitu velmi omezovaly, trestány byly dokonce i pohled nebo rozhovory s palácovými ženami. Nebylo možné, aby palácová žena vedla rozhovor s mužem sama, vždy s nimi musela být třetí osoba, která dohlížela na dodržování zákona. Hříšníkům a hříšnicím pak hrozil nejkrutější trest. Tyto přísné zákony pak byly omlouvány tím, že střežily to, co bylo pro Asyřany nejcennější – ženské tělo.
Bylo povoleno se na něj dívat, ale to neznamenalo, že bylo možné se jej jednoduše zmocnit.
"Pokud se muž opakovaně dívá na vagínu své ženy, bude jeho zdraví dobré; vztáhne ruce na to, co není jeho," říkaly zákony. Pozorovat nahá ženská těla bylo příznivé, ale na druhou stranu toto pozorování a vzrušení bralo muži jeho moc.
Aššur-bel-kalovy sochy
Cílem krále, který ženské sochy postavil na veřejných místech, pak bylo zvýšit prosperitu jeho mužských poddaných. Ženská těla a jejich sexualita měla sloužit k potěšení, tělesnému rozvoji a prosperitě mužů.
Rozhodně se nejednalo o dobovou pornografii anebo její šíření. Obrazy ženských těl vytesané do kamene se staly objekty touhy mužského diváka.
Myslíte si, že by fungovaly dnes stejně?
Na video o nahotě v chrámech se podívejte zde:
Zdroje:
