Pomsta za atentát na Heydricha: 48 sirotků po odbojářích čekal zvláštní osud

23. říjen 2020 četba na 3 minuty
Adolf Hitler na pohřbu Reinharda Heydricha

Adolf Hitler na pohřbu Reinharda Heydricha

Foto: Wikimedia Commons, By Unknown author - Narodowe Archiwum Cyfrowe, sygn. 2-13241, Public Domain, http

Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha měl nedozírné následky. Nacisté krutě potrestali každého, kdo přišel s odvážnými parašutisty do kontaktu. Všechny osoby a jejich rodiny, na něž padlo podezření, že se podílely na pomoci parašutistům, byly popraveny. Jejich děti přežily jen zázrakem. Co se s těmito sirotky stalo?

Po rodinách, které v reakci na atentát Reinharda Heydricha, zlikvidovali nacisté, zůstalo celkem 48 dětí. Němci je umístili do zámečku Jenerálka v pražských Dejvicích. Nejmladším dětem byly pouhé dva roky, nejstarší měly brzy dosáhnout plnoletosti.  V roce 1944 byly transportovány do internačního tábora v jihomoravské obci Svatobořice u Kyjova na Hodonínsku. Podle místa, kde sirotci strávili delší čas, se jim později začalo říkat Svatobořické děti. Ani ty nejstarší z nich netušily, co se s jejich rodiči stalo a jestli ještě vůbec žijí.  V táboře byly děti úmyslně drženy v pasivitě. Neměly žádný program ani hračky, vyučování bylo zakázáno, a tak se snažily zabavit alespoň zpíváním písniček, kuchyňskými pracemi či na zahradě. Mezi dětmi, které byly stále spolu, se vytvořily neobvyklé vztahy. Každá starší dívka musela pečovat o jedno menší dítě, takže se prakticky staly předčasně matkami.

Jedním ze Svatobořických dětí byla i Eva Merclová. Oba rodiče se angažovali v Sokolu, což byla v té době nejpočetnější skupina mladých lidí, které se nacisté obávali. Mimo to se Eviny rodiče zapojili do odbojové sokolské skupiny Jindra. V rámci ní vyjadřovali podporu Heydrichovým atentátníkům. Když je gestapo zatklo, Evu a její sestru Hanku vytrhli nacisté z rukou jejich babičky. Eva dostala v táboře na starosti mladší dívku Alenu Malinovou. Přestože byla jen o osm let mladší, říkala Evě „mami.“ Ta se v pouhých jedenácti letech starala o Alenu jako o svou dceru.

Nacisté plánovali zavraždit děti odbojářů kvůli veřejnému mínění až po válce, která pro ně měla být vítězná. Naštěstí to nestihli.  Když se blížila Rudá armáda, místní lidé děti z obavy, aby je Němci na poslední chvíli nepovraždili, ukryli v hostinci v 6 km vzdáleném Turovci.  12. května 1945 se všechny děti vrátily do Prahy. Na Evu se sestrou čekala babička. Ta jim také oznámila smutnou zprávu o úmrtí jejich rodičů v koncentračním táboře Mauthausen. Většina dětí skončila u adoptivních rodičů, kterými byli převážně jejich vzdálenější příbuzní.

Přestože se děti těsně po válce rozdělily, pouto, které si spolu vytvořily, trvá dodnes. Do roku 1969 se spolu pravidelně scházely a i dnes se příležitostně potkávají v rámci různých výročí. Dodržely tak utajený slib, který si jako děti v internačním táboře daly: „VSV“ neboli „Vždy si vypomůžeme.“

Akční letáky