Podle zpráv britského historika Matthewa Sibsona se Atlantida celou dobu skrývala u pobřeží Británie, kde ji Atlantický oceán navždy pohřbil. Nyní se bájné město objevilo v Rockallu, jak tvrdí historik na videu z roku 2019. „Jsou zde patrné jasné a zřejmé prvky vytvořené člověkem, které nenechávají žádné pochybnosti o ztracené starověké civilizaci,“ tvrdí Sibson. Rockall je neobydlený žulový ostrůvek u pobřeží Spojeného království, který představuje jediný větší kus kontinentální kůry pod mořem a odkud je navíc možné přes Island a Grónsko skočit na ostrov do Ameriky.
V okolí Rockallu docházelo k velmi výrazné geologická činnosti, proto byla tato oblast velmi obtížně splavná i pro mnohé lodě, z nichž mnohé uvízly ve skaliscích. Severní Atlantik má v místech Rockallu poměrně složitou geologickou historii – vznikaly zde průrvy a praskliny. Atlantický oceán na tyto změny reagoval a musel se pohybovat jak vertikálně, tak horizontálně. Následkem toho v místě byla velmi silná vulkanická aktivita, jež jako řetězovou reakci vyvolala četné vlny tsunami.
Na dokument se podívejte zde:
Platónova Atlantida
Prostřednictvím postavy Kritiase popisuje Platón ve svých dialozích Atlantidu jako ostrov v Atlantiku hned za Herkulovými sloupy – pravděpodobně Gibraltarský průliv. Kultura Atlantidy byla vyspělá a měla ústavu až podezřele podobnou té, která je popsána v Platónově "Republice". Atlantidu chránil bůh Poseidon, který svého syna Atlase učinil králem a jmenovcem ostrova a oceánu, který ho obklopoval. Jak Atlanťané rostli v moci, jejich etika upadala a jejich vojska nakonec dobyla Afriku až do Egypta a Evropu až do Tyrhénie. Pak je však zahnali zpět Athéňané a ostrov stihl boží trest – byl postižen zemětřesením a povodněmi a potopil se do bahnitého moře.
Platónovo ztracené ostrovní město je skutečnou chimérou a po bájné Atlantidě se marně pátrá velmi dlouho.
Sibson život věnoval Atlantidě
Také sám Sibson věnoval Atlantidě značnou část svého života. Odvolává se na Platóna a tvrdí, že za Gibraltarským průlivem v Atlantském oceánu se nachází ostrov velký jako Libye a Asie dohromady, odkud by se dalo přejít na ještě další ostrovy, než by se skončilo na protilehlých kontinentech, které obklopují Atlantský oceán,“ říká Sobson a dále své závěry specifikuje tak, že když protilehlým kontinentem je Amerika, musí být tato vyloučena z míst potencionálního hledání. S ohledem na tuto skutečnost se podle něj z geologického hlediska v Atlantském oceánu mezi Gibraltarským průlivem a Amerikou nenachází žádný obrovský potopený superkontinent, který by odpovídal popisu. Platón podle něj ale velikost ostrova přeháněl, jelikož Rockall, který jeho slovům jinak plně odpovídá, je mnohem menší.
Sibsonova interpretace Platónových slov vede k vyřešení záhady?
Je jasné, že Sibson se snaží Platóna co nejvíce citovat a jeho tvrzení využívá pro potvrzení své teorie. Dle něj Platón pronesl, že v Atlantidě vznikla úžasná říše, která měla vládu nad ostrovem, stejně jako nad mnoha dalšími.
Platón popisuje Atlantidu jako mocné a vyspělé království, které se během jednoho dne a jedné noci potopilo do oceánu. Stalo se tak kolem roku 9 600 př. n. l., ale už staří Řekové se rozcházeli v názoru, zda Platónův příběh je historie nebo metafora. Od 19. století se obnovil zájem o spojení Platónovy Atlantidy s historickými lokalitami, nejčastěji s řeckým ostrovem Santorini, který byl zničen sopečnou erupcí kolem roku 1 600 př. n. l.
O Platónově myšlence Atlantidy hovoří toto video:
Atlantidu vysvětluje Sibson pomocí geologie
"Domnívám se, že ostrovy, které patřily Atlantidě, byly ty, které ji spojovaly s Amerikou,“ říká Sibson. Podobně se opírá o Platónovy hlášky pro objasnění zániku Atlantidy: ta podle něj zanikla v důsledku silných zemětřesení a záplav a při jedné strašné bouři. Spolu s bájným městem se potopili i atlantští bojovníci.
Dle Sibsona je oblast kolem ostrůvku Rockall nemožné prozkoumat, protože je zde obrovská vrstva bahna, která vznikla právě propadnutím ostrova. Svou teorii dokládá historik i snímky mořského dna v blízkosti Rockallu. Tato zóna se nazývá Charlieho-Gibbsova zlomová zóna a dnes je stále aktivní a protíná Atlantik v délce 2 000 kilometrů ve směru východ-západ. Dle reliéfu dna jsou zde patrné lidské zásahy, které by mohly být zbytky starobylého města.
Zdali bude tato oblast podrobena dalšímu výzkumu, uvidíme. Bylo by skutečně převratné zjistit, zda Atlantida byla či nebyla fikcí. I o Platónovi bylo známo, že si své alegorie a metafory půjčoval ze starších tradic, takže i pověst o Atlantidě mohla být inspirována egyptskými záznamy o erupci na ostrově Théra, invazí mořských národů nebo trojskou válkou.
Zdroje:
