Poprvé byl objevený v 19. století někde v brazilském deštném pralese. Sir Graham Hales ho přivezl do Naturhistorisches Museum ve Vídni, ale nikdo živočichu podobnému žížale nevěnoval pozornost. Až v roce 1996 si ho všiml herpetolog Mark Wilkinson. Zjistil, že má řadu neobvyklých rysů. Vytvořil tak pro něj vlastní rod Atretochoana.
Příběh narůžovělého zvířete se přestal psát až do roku 2012, kdy byl znovuobjevený při odčerpávání vody z části řeky Madeira, jednoho z přítoků Amazonky, během budování vodní elektrárny. Díky svému specifickému vzhledu se stal navíc velmi populární.
Vzácný a podivný
„Našlo se celkem šest exemplářů. Jeden zemřel, tři jsme vypustili a dva si ponechali ke studiu,” řekl Biolog Julian Tupan. „I přestože vypadají jako hadi, jsou blíže příbuzným mlokům a žábám. Proto vypadají tak podivně.”
Atretochoana eiselti je podle vědců největší tetrapod, tedy obratlovec, jehož předci kdysi obydleli souš, postrádající plíce. Navíc, jeho nozdry jsou zarostlé. S největší pravděpodobností tak dýchá kůží. Jak konkrétně však odborníci netuší.
Obojživelník má typicky plochou zvětšenou hlavu, jež tvoří mimo jiné i svaly, které se doposud nenašly u žádného jiného organismu. Spolu s hladkou kůží, velkou tlamou a zakrnělýma očima tak celkově vypadá jako osamocená mužská chlouba.
Atretochoana eiselti
Vědci dále předpokládají, že tento příbuzný mloků a žab se mohl vyvíjet samostatně. Jelikož byl objevený zatím jen v Brazílii, jedná se možná i o endemický druh. Právě tento fakt znepokojil biology, kteří exempláře, jež našli inženýři během stavby elektrárny, zkoumali.
V případě, že se změní teplota vody, může tento živočich, starý několik milionů let, vyhynout. Problémem totiž je, že nikdo netuší, kde přesně žije, čím se živí, jak loví nebo jak se rozmnožuje.
Zdroje: www.en.wikipedia.org, www.news.mongabay.com, www.ekolist.cz
