Slovenská Židovka Helena Citrónová byla v Auschwitzu zařazena na práci ve skladu zvaném Kanada. Zde se třídilo oblečení a osobní věci lidí usmrcených v plynových komorách. Ani vězni pracující ve skladech neměli zaručeno, že se jejich šaty jednoho dne neocitnou na hromadě tříděných oděvů. Ke zplynování byla jednoho dne roku 1942 odsouzena i Helena.

Shodou okolností ji dozorci toho večera donutili, aby zazpívala jejich kolegovi k narozeninám. Oslavencem byl Franz Wunsch, který se od ostatních dozorců ničím nelišil; svědkové po válce popsali, jak násilně se choval k vězňům, ať šlo o muže či o ženy.

Helena po nuceném vystoupení do plynové komory jako zázrakem nezamířila. Vrátila se ke své práci ve skladu, aniž tušila, že jí právě kdosi za jejími zády zachránil život. Zmátl ji jen balíček sušenek, který jí zaslal Wunsch spolu s vyznáním lásky. Helena psaní ihned zmuchlala a vyhodila, protože k Wunschovi cítila odpor stejně jako ke všem ostatním nacistům.

Mladý dozorce nad ní nicméně od té doby držel ochrannou ruku. A když do Auschwitzu transport přivezl i její sestru Rozinku, řekl Heleně: "Rychle mi pověz, jak se tvoje sestra jmenuje, jinak bude pozdě." Své nadřízené poté přesvědčil, že Rozinku potřebuje ve skladě, a doslova ji vytáhl z předsíně plynové komory. Obě sestry díky němu válku přežily. Rozinka do tábora přijela i s dvěma malými dětmi, ty ale bohužel Wunsch zachránit nedokázal. "Děti tady žít nemůžou," vysvětlil Heleně.

O podivném citu nacistického dozorce k židovské dívce se dlouhé roky nevědělo. Franz Wunsch se o něm rozpovídal až v roce 1972 u rakouského soudu, kde čelil obžalobě z válečných zločinů. "Milostná touha moje brutální chování změnila," hájil se. "Zamiloval jsem se do Heleny Citrónové a díky ní se ze mě stal jiný člověk."

Sama Helena se svou sestrou u soudu svědčily v jeho prospěch. Helena se dokonce přiznala, že postupem času začala Wunschovy city opětovat. Příležitostně s ním měla i milostný styk - připadalo jí, že mu to tak nějak "dluží", protože pro ni riskoval vlastní život, když ji chránil před bezcitnými nadřízenými.

Soudce přesto našel dostatek důkazů, že se Wunsch podílel na masovém vraždění Židů; protože však v Rakousku v té době platil zákon, který trestání válečných zločinců výrazně omezoval, bývalý dozorce z Auschwitzu byl nakonec soudem osvobozen.

Helena po válce emigrovala do Izraele; krátce před svou smrtí na svůj pozoruhodný románek opět zavzpomínala. "Byly momenty, kdy jsem zapomněla, že jsem Židovka a že on je nacista; když to mám říct upřímně, nakonec jsem ho milovala... Nebyla to moje volba, prostě se to stalo," uvedla v rozhovoru pro britskou televizi.