Dlouho vědci netušili, o jakou nemoc se jednalo. Byla ale tak nakažlivá, že jí během pěti let podlehlo 15 milionů lidí. V té době to představovalo téměř 80 procent populace Aztécké říše. Nejdřív si mysleli, že šlo opět o epidemii neštovic, jež v roce 1521 zavlekli na území španělští dobyvatelé. 

Zemřelo na ni asi osm milionů obyvatel. Analýza vzorků ostatků zubů z téměř třiceti těl z oblasti Mixteca Alta ale ukazuje, že Aztéky skolila střevní chřipka. Ta se znovu objevila ještě v roce 1576, aby zkázu civilizace dokončila.

Nemoc Aztéků

„Testovali jsme všechny známé patogeny, pro něž máme k dispozici genomová data. Objevili jsme bakterii Salmonella enterica druhu Paratyphi C,” říká Alexander Herbig z německé Univerzity v Tübingenu. Dnes se objevuje u skotu, drůbeže, koček a křečků. Obsahují ji také syrová vejce a pokrmy z nich připravené. Její stopy byly rekonstruovány z až 6 500 let starých lidských pozůstatků v celé západní Eurasii.

Salmonella enterica druhu Paratyphi C se projevuje vysokou horečkou, průjmem a krvácením z tělních otvorů. Do Mexika byla s největší pravděpodobností zavlečena spolu s dobytkem, který si kolonizátoři přivezli s sebou. „Bez imunity a antibiotik neměli domorodci šanci,” říká výzkumnice Åshild Vågene.

Onemocnění mělo rychlý průběh. Nakažený umíral v ukrutných bolestech tři až čtyři dny po propuknutí symptomů. Cocoliztli z let 1545 až 1550, jak se chorobě říkalo, ale nebyla jediným problémem. „Nikdo nebyl schopen starat se o své blízké,” vysvětluje profesorka archeologie Elizabeth Graham.

Lidské epidemie

Odborníci upozorňují, že za konec Aztécké říše mohly také jiné proměnné či nemoci. Faktem ale zůstává, že epidemie způsobila rozvrat společnosti. Proto je nákaza cocoliztli dodnes považována za jednu z nejsmrtelnějších v dějinách lidstva.

Zdroj: Youtube

„Řemeslníci nemohli pracovat a rolníci obdělávat půdu. Vzpomeňte si na černou smrt, kdy ve 14. století zemřela až polovina populace Evropy. Doprovázela ji hospodářská krize a náboženský fanatismus,” upozorňuje paleopatoložka Charlotte Roberts. 

www.popsci.com, www.theguardian.com, www.nature.com, www.bigthink.com