Do posledního dechu
Nesmírný elán a optimismus, který obdivovali i mnohem mladší kolegové jí vydržel na place až do poslední filmové role, a to babičky Filomény v pohádce Šmankote, babičko, čaruj! z roku 1998. Krátce na to Valerie Kaplanová dne 12. května 1999 prohrála boj s rakovinou. Z pohádek si ji můžeme pamatovat jako Kmotřičku Smrt (1977) v Honza málem králem, dále pak jako průvodkyni v liptákovském Muzeu peří ve filmu Jára Cimrman ležící, spící (1983), a třeba pod duchnou s šátkem na hlavě jako babku Škopkovou v druhém a třetím díle v již zmíněných Troškových „sluncesenovských“ komediích (1989, 1991), kde převzala roli po zemřelé Erně Červené. Její tvář diváci pravidelně vídali na televizních obrazovkách v 90. letech v soutěži Tutovka, díky níž si vysloužila přezdívku Bába Tutovka.
Volání srdce
Rodným městem Valerie Kaplanové je Hlinsko, kde se její novorozenecký pláč poprvé ozval 12. září 1917. Dětství prožila ve Vídni, tam měl totiž její otec práci jako zaměstnanec obuvnické firmy. Rodina se do vlasti vrátila, když jí bylo jedenáct let. Naprosto okouzlená divadlem začala hrát v ochotnických spolcích. Na přání otce však musela vystudovat tzv. rodinku, školu pro ženy, která je připravovala na různá povolání. Lásku k divadlu ji však ze srdce nevymazala. Když po škole pracovala jako sekretářka, stala se členkou souboru Živé jeviště, který vedl spisovatel Václav Lacina. Odbornou divadelní průpravu získala v soukromé dramatické škole Marie Markové-Nekolové, kterou navštěvovala v první polovině 40. let minulého století.
Valerie Kaplanová jako Bába Tutovka
Po válce navždy zabouchla dveře kanceláře a zahodila k ní pomyslný klíč. Ten našla až jako profesionální herečka. „Pasoval“ do dveří oblastních divadlech v Liberci, Karlových Varech, Brně. Nakonec Valerie v roce 1961 zakotvila ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde hrála až do důchodu, a kde se nesmazatelně vepsala do jeho repertoáru. Jeho scénu neopustila ani jako penzionovaná herečka.
Jako profesionální herečka začala hrát po válce
Mladá a krásná
Paní Valerie byla bezesporu pozoruhodnou hereckou postavou. Se svými sto sedmdesáti centimetry na výšku vážila kolem čtyřiceti pěti kil, měla zvláštní uhrančivý pohled a „nakřáplý“ hlas, a do tváře jí hluboké vrásky vepsal čas poměrně brzo. Malé filmové roličky dostala až v 60. letech, tedy až jako zralá padesátnice. Její mladou tvář tak znají spíš jen návštěvníci divadel, kde ztvárnila mnoho krásných postav. Nejen pro svou neobvyklou vyzáblost (není v žádném případě myšleno hanlivě), ale i proto, že ovládala několik jazyků ji v 90. letech obsadili do několika filmů také zahraniční producenti, kteří natáčeli v tehdejším Československu.
Krásná filmová bába, babička, baba i laskavá stařenka nebo maminka, paní Valerie milovala život a vše co jí dal, ač ji nedopřál rodinu, vdaná totiž byla jen krátce. Navzdory své zdánlivě neduživé postavičce si dopřávala jídlo i pití. Měla ráda tradiční česká jídla, milovala tučná masa, pila rum a „bublinky“, k nim si dávala cigárko. Do naší kinematografie se nezapsala jako „krásná princezna“, ale její jméno je v ní zapsané zcela jistě tučným písmem.
Zdroje: www.super.cz, www.kafe.cz, www.csfd.cz, www.super.cz/65
