Cesta Baby Vangy do říše nadpřirozena začala tragicky. Ve dvanácti letech přišla o zrak během silné bouře, kdy ji oslepil blesk. A právě během této traumatické zkušenosti prý obdržela svou první vizi.
„Cítila jsem, jako by se mi otevřely oči do světa mimo ten náš. Viděla jsem a chápala věci, které byly pro ostatní neviditelné,“ říkala později. S její rostoucí pověstí se šířily i příběhy o přesných předpovědích – od rozpadu Sovětského svazu až po útoky 11. září se zdálo, že proroctví se často s děsivou přesností trefují do černého. „Nepředpovídám budoucnost,“ říkávala. „Pouze sloužím jako kanál pro poselství z vyšší říše.“
Vize posmrtného života
Zatímco její geopolitické předpovědi plnily titulky novin, byly to hlavně vhledy do smrti a posmrtného života, kvůli kterým ji navštěvovaly davy lidí. Pro Vangu byla smrt přechodem – dveřmi do jiného stavu bytí.
„Smrt není konec, je to jednoduše výměna šatů.“ O posmrtném životě mluvila s ležérní důvěrností někoho, kdo popisuje sousední vesnici. Podle Vangy totiž duše zesnulých neodcházejí daleko od našeho světa. Místo toho zůstávají nablízku, dohlížejí na své milované a občas zasahují do pozemských záležitostí.
„Mrtví žijí mezi námi,“ a její slepé oči jako by hleděly do neviditelné dimenze. „Nejsou pryč, pouze proměněni. Dohlížejí na nás, vedou nás a někdy nás dokonce chrání před újmou.“ Vanga popisovala komplexní duchovní ekosystém, kde hranice mezi živými a mrtvými byly mnohem menší, než si většina lidí představuje.
V jejím světonázoru mohli zesnulí komunikovat s živými prostřednictvím snů, intuice a někdy dokonce i fyzických pocitů. „Když cítíte nevysvětlitelný chlad nebo náhlé teplo, když zachytíte prchavou vůni, která vám připomíná dávno zesnulého milovaného člověka – to nejsou pouhé triky mysli,“ vysvětlovala Vanga. „To jsou doteky těch, kteří odešli, a natahují se přes závoj, aby nám připomněli svou trvalou přítomnost.“
Cesta duše
Svědci tvrdí, že její popisy posmrtného života byly živé a detailní. Často mluvila o cestě, kterou každá duše podnikne po opuštění fyzického těla. „V okamžicích po smrti duše zažívá hlubokou úlevu. Všechna tajemství života se náhle vyjasní a duše pochopí své místo v chaosu existence.“ Vanga věřila, že lidé si v podobě andělů mohou vybrat reinkarnaci a vrátit se na Zemi, aby pokračovali ve svém duchovním vývoji.
„Některé duše,“ vysvětlovala, „cítí sílu, která je táhne zpět do fyzického světa. Mají nedokončené záležitosti, lekce, které se ještě musí naučit. Jiné postupují do vyšších sfér a stávají se průvodci a ochránci těch, kteří zůstali na zemi.“ Také máte občas pocit, že na nás mrtví dávají pozor? Že se na vás někdo dívá? Tak to je přesně ono! „Když si uvědomíte, že smrt je iluze, že ti, které milujete, jsou vždy s vámi, strach ztrácí svou moc.“
Odkaz naděje
Baba Vanga zemřela v roce 1996, ale její odkaz nadále inspiruje lidi po celém světě. Její učení o smrti a posmrtném životě dodnes nabízí útěchu těm, kteří se potýkají se ztrátou a existenciálními otázkami.
„Všichni jsme věční, všichni spojení, všichni součástí velkolepého kosmického tance, který nikdy doopravdy nekončí,“ uklidňuje svými slovy Vanga. Ať už ji člověk vnímá jako skutečnou věštkyni nebo zručnou vypravěčku, její vliv je dodnes obrovský. Je jí učení je přitom jednoduché: „Pouta lásky a spojení přesahují hranice mezi životem a smrtí a spojují celou existenci ve věčném, kosmickém objetí.“
Zdroje: www.svetzeny.cz, economictimes.indiatimes.com