Ponorka K-141 Kursk byla pýchou ruského námořnictva. Pojmenována byla po největší tankové bitvě 2. světové války u Kurského oblouku, kdy Sovětský svaz zlomil německé pozice a směřoval na Berlín. Na vodu byla spuštěna v roce 1994, vyzbrojena více než 9 metrů dlouhými a 450 kg vážícími torpédy typu 65. Jedno z nich bylo schopné potopit celou letadlovou loď.
Ponorka byla přičleněna k Severní flotile ruského námořnictva na Arktidě. Za svou kariéru ale podnikla pouze jednu misi. V roce 1999 sledovala ve Středomoří lodě námořnictva Spojených států během války v Kosovu. Po nezpozorovaném přeplutí Gibraltarského průlivu se její velitel Gennadij Petrovič Ljačin stal po návratu domů národním hrdinou.
Tragédie ponorky Kursk
Následujícího roku se v arktické oblasti uskutečnilo největší cvičení ruských námořních sil od rozpadu Sovětského svazu. Mělo poukázat na to, že Rusko je významnou vojenskou velmocí. Stal se však pravý opak.
Bylo ráno 12. srpna roku 2000. Posádka ponorky K-141 Kursk nabila torpédo typu 65-76 a čekala na rozkaz k odpalu. Tyto střely byly výjimečné pro svůj pohonný systém se speciálním palivem obsahující směs vysoce koncentrovaného peroxidu vodíku. Díky tomu byly schopné dosáhnout rychlosti 130 km/hod. Jejich nevýhoda tkvěla v malém detailu. Velice lehce mohly vybuchnout. V 11:17 kapitán Gennadij Ljačin zaměřil cíl, zbylých 7 námořníků mělo uzavřít vnitřní dveře odpalovače.
Jenže dveře se zasekly. Pozornost mužů tak zcela pohltil nečekaný problém. Nevšimli si tedy, že z torpéda uniká špatně utěsněnými šrouby nebezpečné palivo. To, jakmile se dostalo do kontaktu se rzí, explodovalo. Prudký výbuch o síle 1,5 Richterovy stupnice odpovídající 200 kg TNT rozerval vnitřek torpédového prostoru. Požár postupoval k ostrým střelám. Ponorka měla dvě minuty na to, aby vystoupala na hladinu. Bohužel, v řídícím středisku nebyl nikdo živý, který by tento manévr uskutečnil.
Záběr z filmu Kurks
Druhá exploze byla ještě masivnější. Měla sílu 3,5 Richterovy škály a její tlaková vlna zdevastovala prakticky vše. V přední části plavidla se vytvořil otvor o rozměrech dva metry čtvereční. Každou vteřinou se dovnitř valilo 90 tisíc litrů vody. Ponorka klesala ke dnu. Katastrofu jako zázrakem přežilo 23 námořníků. O jejich osudu však nikdo nevěděl.
Cvičení v klidu pokračovalo až do večerních hodin. Ve 23:20, 12 hodin po ztrátě kontaktu s ponorkou, velitel Popov vyhlásil poplach. Ruské námořnictvo se pomocí sonarů snažilo ztracené plavidlo najít. To však nebylo jednoduché. Kursk byla navrhnuta tak, aby byla pro radary neviditelná. Lokalizovali ji tedy až na druhý den ráno. Kvůli špatnému a zchátralému vybavení se ale Rusům nedařilo k vraku přiblížit. Svou pomoc nabídly Spojené státy a Velká Británie. Tu Rusko odmítlo. Po pěti dnech nakonec Moskva změnila názor. Na místo dorazil anglicko-norský záchranný tým. Po několika pokusech navázat kontakt ze zbylou posádkou bylo jasné, že nehodu nikdo nepřežil.
Baba Vanga a ponorka Kursk
Rusové byli v šoku. Vyšetřování ukázalo, že první výbuch způsobilo palivo unikající skrze netěsnící šrouby. Ty se měly vyměňovat každé dva roky. Na Kursku se jich nedotkli skoro šest let. Společnost rozezlil také fakt, že o katastrofě prezident Putin mlčel celé čtyři dny. Byl na dovolené. Manželky a matky námořníků nechápaly, že k záchraně nevydal žádné rozkazy. „Ta nehoda měla být od samého začátku hlavní prioritou celé země, prezidentem počínaje," uvedl tehdy deník Izvestija.
Vzpomínka na oběti z ponorky K-141 Kursk.
Ani po 22 letech se stále přesně neví, zda tragédie byla jen souhrou náhod nebo je za ni zodpovědná zkorumpovaná armáda. Jedno je však jasné. Už známá věštkyně Baba Vanga prorokovala, že k něčemu podobnému může dojít. „Ke konci století pokryje Kursk voda. Celý svět bude plakat." Její prohlášení z roku 1980 je s odstupem času děsivě přesné.
Potopení ponorky K-141 Kursk bylo poslední událostí, kdy byl prezident Putin médii lynčován. „Tehdy pochopil, že je rozdíl mezi svobodnými a kontrolovanými sdělovacími prostředky," říká komentátor Sergej Parchomenko. Od té doby zcela ovládl veřejné mínění. Posun dokazuje i sociologický výzkum ruské služby Levada-centrum. Tehdy ho ze smrti námořníků obviňovalo 72 % Rusů. O patnáct let později to bylo pouhých 35 %. Podobnou manipulaci vidíme i dnes, v otázce invaze Ruska na Ukrajinu.
Zdroj:
www.zoom.iprima.cz, www.sekojden.net, www.lidovky.cz, www.irozhlas.cz
