Megality v údolí Bada byly poprvé objeveny již v roce 1908 a jsou celkově velmi jedinečné a odlišné.
Archeologové dosud neznají jejich historii, protože v době jejich objevení místní lidé sochy vyškrabávali z hustého mechu a špíny, aby je očistili. Dnes kolem nich zemědělci běžně pěstují rýži a sochy naprosto ignorují. Žijí s nimi od nepaměti, a proto si nejsou vědomi jejich historické hodnoty a záhad, které se za nimi skrývají.
Na 15 nejlepších fotografií soch se podívejte na tomto videu:
Záhadné watu
Údolí Bada najedeme ve středních Sulawesách, jižně od národního parku Lore Lindu. Zdobí jej stovky prehistorických megalitů a několik působivých starověkých kamenných soch, které nejsou jedna jako druhá. Liší se nejen tvarem, ale i velikostí. Celkem by jich v této oblasti mělo být neskutečných téměř patnáct set. Stojí ve vzdálené, izolované vesnici, o níž slyšel jen malý počet Indonésanů. A jsou zcela neoznačené. Stovky megalitů v této oblasti se v místním badaiském jazyce nazývají watu, což znamená kámen, či v indonéštině arca, tedy socha.
Místní obyvatelé berou sochy naprosto automaticky
Proč objekty vznikly?
Nad tajemnými objekty oslavujícími plodnost se však dodnes vznáší mnoho nezodpovězených otázek. Megality představují prehistorické dědictví dokonce starší než opěvovaný chrám Borobudur. I tak ale vědci dosud nevědí, proč byly sochy postaveny, co symbolizují, ani k čemu sloužily. Pdle některých vědců byly kameny vytesány přibližně před 5 000 lety, zatímco jiní je považují za daleko mladší a datují je do roku 1000 n.l. Podle dalších pak mohou dokonce souviset s megalitickou kulturou v Laosu, Kambodži a dalších oblastech Indonésie v posledních 2 000 letech. Datování těchto megalitů je tedy nejisté a jejich stáří se odhaduje na 5000 až 1000 let.
Nejvýznamnější a zároveň nejvyšší sochou je Palindo, tzv. Bavič. Jedná se o stojící sochu vytesanou do kamene, která měří přes 4 metry. Palindo má kulaté oči a velký nos, který se rozšiřuje dolů. Jeho tvůrce se postaral o to, že má socha přátelské rysy a díky hluboce vytesaným ústům vesele. Druhou známou sochou je pak Langka Bulawa, neboli Královna se zlatou nohou. V tomto případě se jedná o ženskou postavu.
Kromě toho je v údolí Bada dalších 13 jemně vytesaných soch a mnohem více se jich nachází v nedalekých údolích Besoa a Napu, uvnitř národního parku.
Tajemné sochy nikdo nezná. Podívejte se na video:
K čemu sloužily?
Protože jsou sochy vytesány do žulových skal, práce s nimi nebyla jednoduchá. Dodnes nevíme, kdo byli skalní sochaři, ani jaké nástroje používali. Je však možné, že sochy tvořili k uctívání předků, protože národy v údolí Baga velmi lpěli na rodině, rodu a plodnosti. Megality v údolí Bada jsou také spojovány s lidskými oběťmi nebo nadpřirozenými silami a podle některých dalších starých pověstí měly odhánět zlé duchy.
Tajemné sochy v údolí Bada
Starší ve vesnici Sepe věří, že Palindo představuje jejich předchůdce, kmen Tosalogů. Místní tedy mají o původu těchto velmi starých megalitů svůj vlastní příběh. Podle nich zde kdysi žil nebezpečný násilník, který byl nakonec odsouzen k tomu, aby se stal kusem kamene. Dále je tu verze o dalším velkém megalitu jménem Tadulako, což byl původně žijící vesnický strážce. Prohřešil se však a ukradl rýži, a za trest byl proměněn v kámen.
A konečně ještě jiná legenda vypráví o rádžovi z Luwu, nejstaršího království na Jižním Sulawesi. Ten nařídil přesunout 1800 soch ze Sepe do Palopa, mezi nimiž je velká vzdálenost. Úkol to byl téměř nadlidský, ale král Luwu chtěl dokázat svou nadvládu nad Badou. Jeho snaha se ale nepovedla. Jedna megalitická socha měla původně směřovat na jih, ale lidé z Bady ji otočili na západ. Když se ji rádžovi stoupenci pokusili otočit zpět, socha se zřítila na bok a zabila 200 lidí. Dříve místní této soše přinášeli oběti.
Tajemství sulaweských soch je tak stále záhadou.
Zdroje:
www.sulawesi-experience.com, www.ancientpages.com, en.wikipedia.org/wiki/Bada_Valley
