Tzv. Bagdádská baterie byla objevena v roce 1936 v lokalitě Khujut Rabuah v Iráku. Je 14 centimetrů vysoká a vypadá jako amfora. Ty před více než 2 200 lety sloužily k uchovávání papyru. Jeho pozůstatky se však v této nádobě nenašly. Naopak, předmět z pálené hlíny skrývá devět centimetrů vysoký měděný váleček se železnou tyčinkou. Tu na místě drží materiál podobný asfaltu.
Amforu poprvé popsal německý malíř a archeolog pracující pro Irácké národní muzeum Wilhelm König. Po důkladné analýze došel k závěru, že artefakt je velmi podobný galvanickému článku. To znamená, že je prototypem moderní elektrické baterie. Aby svou teorii dokázal, začal s pokusy. Ty byly úspěšné. Když nádobu naplnil vinným octem, vyvinula napětí 1,5 V.
Bagdádská baterie
Experimenty pokračovaly i v dalších letech. Vědci zkoušeli další kyselé roztoky, které byly známé již ve starověku mezi lety 248 př. n. l. a 225 n. l., kdy v oblasti vládli Parthové. Použili například grapefruitovou, hroznovou a citronovou šťávu. Napětí však bylo nízké a kolísavé.
Ve starobylém národu Parthů byli vynikající bojovníci. Četné písemné prameny, jež vznikly během jejich konfliktu s Římskou říší, se však o bateriích nebo elektrické energii nezmiňují. Někteří záhadologové proto tvrdí, že předmět získali od neznámé mimozemské civilizace a drželi ho v tajnosti. Odborníci ale tuto teorii zavrhují. Amfora je vyrobena z běžných materiálů a nic mimozemského se v ní nenašlo.
Původ a účel bagdádské baterie je tak stále nejasný. Wilhelm König spekuloval, že ji lidé používali na galvanizaci různých předmětů. Opíral se o nález sumerské měděné vázy z roku 2500 př. n. l., která byla potažena stříbrem. Archeolog dále tvrdil, že řemeslníci moderního Iráku stále používají primitivní elektrickou technologii k nanášení tenké vrstvy stříbra na měděné šperky. Tato metoda se prý předává z generace na generaci již od Parthského království.
Baterie z bagdádského muzea
Že by to bylo možné, potvrdil v roce 1978 německý egyptolog Arne Eggebrecht. Ten za sebe připojil deset podobných nádob, od nichž nalil hroznovou šťávu. Za dvě hodiny dokázal pokrýt roztokem kyanidu zlata stříbrnou sošku. Problémem je, že se v oblasti Bagdádu zatím nenašly žádné předměty, jež by byly ošetřeny galvanickým pokovováním.
Paul T. Keyser z University of Alberta zase tvrdil, že bagdádská baterie sloužila k elektroterapii nebo elektroakupunktuře. Nevýhodou této teorie je velmi nízké napětí baterie, jež by na tělo pacienta nemělo žádný vliv. K čemu tedy nádoba sloužila? To je stále záhadou. Pokud by ale další výzkum potvrdil, že jde opravdu o baterii, musely by se přepsat učebnice historie. Předpokládá se, že první galvanický článek byl sestaven až v roce 1800 Alessandrem Voltem.
Zdroj:
