Egyptská archeologie nemá do dnešního dne žádnou jinou zmínku o tomto typu pohřbívání mrtvých. Těla zesnulých bývala vždy balena do plátěných bandáží a zalévána horkou pryskyřicí. „Bahenní krunýř představuje bezkonkurenční nález, neboť taková márnice nebyla dosud v egyptských archeologických záznamech doložena" potvrdili vědci ve studii, kterou v únoru letošního roku zveřejnil časopis PLOS One.
Dvě možná vysvětlení. Jaké je to pravé?
Nabízí se dvě možnosti. „Bahenní zábal" mohl být podle vědců použit ke stabilizaci mumie poté, co byla poškozena, anebo také mohlo jít prostě o levnější "náhražku". Podle vedoucí výzkumu, archeoložky Karin Sowadaové z Macquarieovy univerzity v Sydney, je totiž bahno logicky mnohem dostupnější materiál než pryskyřice.
Obě možnosti mají něco do sebe
Bahenní pouzdro ovšem není jediné, co vědce na této mumii zarazilo. Během zkoumání totiž zjistili, že mumie, která pochází z doby kolem roku 1207 před naším letopočtem, byla v průběhu její existence poškozena a také se nacházela ve špatném sarkofágu, který měl patřit jiné mumii. Je tak docela pravděpodobné, že se ve finále jednalo o kombinaci obou verzí.
Oprava, které si všimne každý
Mumie byla objevena v 19. století, kdy ji s dalšími nálezy dopravil do Austrálie sběratel Charles Nicholson. Když vědci tento unikátní objev podrobili detailnímu výzkumu, skutečně zjistili, že se někdo snažil poškození mumifikovaného těla opravit a bahno měl použít jako konzervant, čímž zabránil znehodnocení těla. Podle vědců mohly být hroby vykradeny, a tím došlo k onomu poškození.
Výzkumníci si tedy myslí, že zpočátku proběhla mumifikace zcela běžným způsobem a tělo bylo skutečně nejprve obaleno do látek a zalito pryskyřicí, pak ale z neznámých důvodů byla poškozena levá noha od kolene níže, a to zapříčinilo onu opravu. Ani tento krunýř ale nevydržel navždy. Tělo bylo později znovu poškozeno v oblasti krku a hlavy. Vzhledem k tomu, že mumie již nebyla znovu opravena, je patrné, že toto poškození je docela čerstvé. Jeho pachatelé zřejmě do těla následně zavedli kovové hřeby, aby zabránili rozpadu mumie.
Jedna rakev, více těl
Na rakvi je napsáno ženské jméno Meruah nebo Merutah a podle ikonografie, která ji zdobí, spadá do období kolem roku 1000 před naším letopočtem, což znamená, že je o 200 let mladší než mumie uvnitř. Uložené tělo tedy ve skutečnosti nepatřilo Meruah, jednalo se však také o ženu. Ta měla údajně zemřít mezi 26. a 35. rokem života. „Místní (egyptští) překupníci zřejmě mumifikované tělo uložili do rakve, v níž původně leželo tělo jiné, aby lidem ze západu prodali kompletní sadu,“ vysvětlila důvod Sowadaová.
Zdroje: nedd.tiscali.cz, m.magazinplus.cz, www.denik.cz
