Jsou dvě hodiny ráno, vzduch studí v nose a Bahía stále netuší, co se stalo. Neumí plavat, nemá záchrannou vestu, naštěstí vedle sebe nahmatá objekt, který ji nakonec zachrání život - kus trupu Airbusu, na němž se dalších 9 hodin bude plavit. Slunce pomalu vychází a Bahíu šok stále nepustil; stále nerozumí tomu, co se stalo, proč není na letišti, v teple a vedle své maminky. A zatímco kolem plují mrtvá těla, osobní věci pasažérů a vzduch je cítit palivem, Bahía se domnívá, že z letadla vypadla jako jediná a ostatní bezpečně přistáli na ostrovech.
Záchrana připlula až po dlouhých hodinách. Vláda Komorských ostrovů neměla vlastní plavidla, která by mohla poslat na místo nehody, a musela vyslat soukromou loď, jež sloužila jako přepravník mezi ostrovy a Madagaskarem.
Pravdu se Bahía dozvěděla až v nemocnici. Byla jedinou osobou ze 153 pasažérů jemenského Airbusu, která nehodu přežila. Bahía z toho vzešla fyzicky relativně v pořádku, utrpěla jen zlomeninu pánve a klíční kosti, popáleniny na kolenou a četné modřiny.
Dva dny na to Malou Bahíu dopravil francouzský vládní speciál do její pařížské nemocnice, kde se setkala se svým otcem a sourozenci. Poznat ji přišel i tehdejší prezident Nicolas Sarkozy.
Byl to zázrak, jak později uvedla ve své knize Já, Bahia, zázračně zachráněná, kterou napsala společně s publicistou Omarem Guendouzem. Věhlasný režisér Steven Spielberg chtěl její příběh zfilmovat, Bahía jeho nabídku odmítla, bála se, že by byl příliš děsivý.