První klapka padla den poté, co Vetchému zemřel otec na leukémii. Poslední dny života ho trápily tak nesnesitelné bolesti, že chtěl všechno dobrovolně ukončit. Požádal syna, aby ho odvezl z nemocnice domů a sehnal mu dvě krabičky rohypnolů.
Ondřej Vetchý se tak ocitl v nelehké situaci. Na jedné straně chápal, že smrt by byla pro tatínka vysvobozením, na straně druhé mu svědomí nedovolilo svému otci na onen svět pomoci. "Řekl jsem mu: Táto, já nemůžu, na to nemám právo. A on na to, že musím, protože jsem jeho nejlepší kamarád,“ popsal pohnutou chvíli s odstupem času herec.
Namísto smrtící dávky prášků pro spaní však otci podal rohypnoly jen dva, zbytek platíčka nahradil tabletami celaskonů. Otec se s ním rozloučil a usnul. "Seděl jsem u postele a čekal, až se probudí a seřve mě, že jsem ho zklamal," přiznal herec. Jeho tatínek však po probuzení naštvaný nebyl. Řekl prý jen: "Ondro, já tě tak rád vidím." Druhý den pak pokojně skonal.
Vetchý pak hned musel naskočit do natáčení a tvářit se, jako že se nic nestalo. Sám přitom hrál muže, který chce pod tlakem životních okolností skoncovat se životem. Nehledě na složité vnitřní rozpoložení, herec svou roli zahrál bravurně. Nebo ji snad nemusel ani tolik hrát?
Pravdou je, že snímek celkově vyznívá poněkud trpce, ačkoli v něm nechybí humorné scény. Ponurý kolorit doplňují i depresivní detaily - filmová rodina například v televizi sleduje Kladivo na čarodějnice nebo Spalovače mrtvol. V každém případě se Báječná léta pod psa dočkala jak úspěchu u diváků, tak pozitivního přijetí kritiků.