Slavnosti na počest boha Dionýsa měly jeden důležitý cíl. Návrat k prapůvodní zvířecí přirozenosti. Jen tak se mohli účastníci osvobodit od pravidel a omezení civilizace. Měly dvě podoby. Oficiální oslava zahrnovala průvod, v jehož čele šla mladá panenská dívka Kanephoros. Na různých místech se hrálo divadlo, konaly se soutěže básníků a hudebníků zvané dithyramby a obětovali se býci. V neoficiální části oslavy se odehrávaly mysteriózní kultovní praktiky.
Dionýsos
Dionýsos
Dionysus neboli Bacchus je v řecké mytologii synem nejvyššího boha Dia a jeho lidské lásky Semely. Když se žárlivá manželka Héra dozvěděla, že její manžel čeká dítě s milenkou, dcerou Thébského krále Kadma, rozhodla se, že to jen tak nenechá. Ve změněné podobě se Semele zjevila a přesvědčila ji, aby poprosila Dia, aby se před ní zjevil v celé své božské nádheře. Semela poslechla. Jelikož jí velký bůh kdysi slíbil, že jí splní jakékoli přání, objevil se před ní hrozivý přízrak, jenž metal blesky a hromy. Jeden z nich zasáhl Semelu, ta předčasně porodila a pak zemřela. Aby bylo dítě zachráněno, sám Zeus si ho nechal zašít do boku a donosil ho. Dionýsos se tak narodil dvakrát.
Když chlapec vyrostl, vydal se na tažení světem. Všude šířil veselí, kult vinné révy a v případě nutnosti i trestal. Stal se tak bohem vína, veškerého růstu, plodnosti, přinášel zdraví nemocným, radost ze života, osvěžoval ducha i tělo.
Ve víně je pravda
Začalo to nevinně. Na počátku byl vinařský kult, jehož součástí byli vinaři, kteří věřili, že jejich znalosti o pěstování vinné révy pocházejí od samotného Dionýsa. Doufali, že pokud budou pít víno, bůh do nich vstoupí. Společenství se rychle rozrůstalo. Oslavy tak byly bujařejší.
„Za pochodněmi, které se vynořovaly ze tmy, šplhaly ženy po horských stezkách s hlavou sklopenou dozadu a se skelným pohledem. Tančily v rytmu bubnu, který jim rozproudil krev. V tomto stavu extáze opustily samy sebe, divoce mávaly a křičely. V tom okamžiku intenzivního vytržení se ztotožnily se samotným bohem. Naplnily se jeho duchem a získaly božské síly," píše ve svém díle Bakchantky Euripides.
Bakchanálie
Jádrem Dionýsova kultu byl orgiasmus a extatické šílenství. Ke slavnostem patřil zimní výstup žen do hor za účelem probudění dítěte-Dionýsa tancem a hudbou. Tajemství tkvělo v účasti tzv. bakchantek či mainadek, čili „šílenkyň“. Tyto ženy byly oblečené v kolouších kůžích, ve vlasech měly zapletený břečťan, místo opasků hady a v ruce držely berle.
