Znetvořený Balduin IV. Jeruzalémský: Ani lepra mu nezabránila vyhrát mnoho bitev

16. leden 2020 četba na 3 minuty
Balduin a Vilém z Tyru

Balduin a Vilém z Tyru

Foto: profimedia

Balduin IV. Jeruzalémský oplýval v dětství zvláštní schopností, kterou mu vrstevníci záviděli. Jenže jak se ukázalo, za necit v pravé ruce mohla lepra. I přes nezvratnou a v té době fatální diagnózu se Balduin dokázal o svou zemi postarat a vyhrát mnoho bitev.

Zvláštní schopnost

Budoucí panovník Jeruzalémského království se narodil v roce 1161 (často se udává i 1162) hraběti a princi z Jaffy Amaurymu a Anežce z Courtenay. Balduin měl starší sestru Sibylu, se kterou si společně s dalšími dětmi často hrál. Když mu bylo pět, objevil u sebe prazvláštní superchopnost, s níž se chlubil svým kamarádům. První příznaky malomocenství u chlapce zaznamenal ve své kronice Vilém z Tyru:

Tak se stalo jednou, když si hrál s ostatními urozenými chlapci, že začali škrábat jeden druhého nehty do rukou i do paží, jak to chlapci ve hře dělají. Jiní přemáhali bolest s výkřiky, ale – ačkoli ho jeho spoluhráči nešetřili – Balduin snášel bolest úplně klidně, jako by nic nepociťoval. Když se to opakovalo po několikráte, sdělili mně to. Nejdříve jsem si myslel, že je tak vytrvalý, ne že by byl necitlivý. Potom jsem ho zavolal a ptal jsem se ho, co se stalo. Nakonec přiznal, že polovina jeho pravé ruky a paže je necitlivá, takže nemohl pocítit píchání, ani palčivé bolesti. Začal jsem mít pochybnosti, když jsem si vyvolal slova jednoho moudrého muže: „Je jisté, že znecitlivělý úd je daleko od zdraví a že necítí se nebezpečí nemoci.“

Kdo se stane králem?

Nemoc se u Balduina mohla stát velkou překážkou v nástupu na trůn, všichni urození malomocní totiž podle zvyklosti nastoupili do rytířského řádu sv. Lazara. Jenže po nečekané smrti jeho otce, už krále, nebylo jiného východiska a Balduin byl i přes nezletilost a lepru zvolen králem.

Panovnické role se až do svých patnácti let ujal neformálně, vládu do té doby převzal hrabě Raymond z Tripolisu, potomek bývalého jeruzalémského krále Balduina II. Když dosáhl zletilosti, ujal se vlády a jeho prvním nařízením bylo přivést vyhoštěnou matku Anežku zpět do dvora.

Do puberty se malomocnému králi vedlo dobře. Nemoc mu stále umožňovala chodit i jezdit na koni, ovšem při užívání pravé ruky si musel napomáhat levicí. Jeho nemoc hrála velkou roli v budoucnosti královského rodu. Bylo zřejmé, že Balduin vlastních potomků nedosáhne, a muselo se vyřešit, kdo nastoupí na trůn po jeho smrti. Sám zvolil svou sestru Sibylu, kterou Raymond z Tripolisu nechal provdat za mocného italského šlechtice Viléma z Montferratu.

Malomocný vůdce

V roce 1177 se Balduinova vláda setkala s velkou zkouškou. Nepřátelé v čele se Saladinem vyhlásili džihád proti křesťanským státům ve Svaté zemi a Balduin musel jednat. Úspěšně vyhraný boj proti Saladinovi u hradu Montgisard mu ovšem podkopal zdravotní stav, nemoc se podle historiků vlivem častého stanování pod širým nebem a nedostatečným podmínkám rozvinula z tuberkoloidní lepry na lepromatózní, která s sebou nese ty nejhorší možné následky.

Ani to mu nezabránilo se o dva roky později se Saladinem znovu utkat. Mocný nepřítel jeho armádu tentokrát porazil, v roce 1180 však oba dosáhli kýženého míru. Balduinův stav byl vážný, ale i tak se postaral, aby Sibyla, jejíž první manžel zemřel před narozením jejich potomka a budoucího krále, byla znovu provdána. V roce 1185 Balduin oslepl, ruce mu nesloužily a končetiny se začaly rozpadat. Zemřel ve věku 24 let. Pamatovalo se na něj jako na malomocného, ale především velmi chrabrého krále.

Akční letáky