Kdy přesně se dekorativní bambulky na pokrývky hlavy zrodily, nemůžeme bohužel stanovit. Lze se ale domnívat, že se tak stalo ve Francii a kupodivu to nebyla záležitost raně novověkých módních designérů. Podle historiků se bambule mohly vyvinout ze štětců, které francouzští vojáci nosili za kloubouky a čistili si jimi muškety. Za Napolenovy éry pak už měla armáda bambule ve tvaru, jak je známe dnes, a přibyl jim nový význam - jejich barva označovala rotu, ke které voják náležel.
Někdy okolo roku 1848 se bambulky ujaly také u francouzského námořnictva. Předpokládá se, že dokázaly utlumit nárazy do hlavy, ke kterým ve stísněných kajutách s nízkými stropy často docházelo, zejména když se moře trochu rozbouřilo. Byla to však zřejmě funkce původně nezamýšlená, bambule už v té době patřily k vojenské výstroji a čepici vojáka jasně odlišovaly od pokrývky hlavy civilisty.
Bambule však nezůstaly výsadou Francouzů, zabydlely se rovněž na čepcích hodnostářů katolické církve a jejich barva vypovídá o postavení svého nositele v církevní hierarchii. Kardinál nosí bambuli červenou, biskup fialovou a nižší duchovní černou.
Červené bambule označovaly svobodnou dívku.
Zvláštní tradice se udržela v německém regionu Schwarzwald. Součástí ženského kroje je obrovský slaměný klobouk s výraznými bambulemi. Váží téměř dva kilogramy a jeho výroba zabere celý týden. Červené bambule na klobouku znamenají, že je dívka dosud svobodná; jakmile se provdá, nechá si vyrobit nový klobouk s bambulemi černými.
K masové oblibě bambulek na čepicích prý došlo v Anglii za hospodářské krize na počátku 30. let minulého století, protože šlo o levný způsob, jak dodat šmrnc starému obnošenému oblečení. Stačilo vyhrabat ze šuplíků zbytky vlny, která by už stejně nenašla jiné využití. Krize přešla, ale bambule se udržely dodnes. Jsou roztomilé, hravé, zkrátka "in".
(Zdroje: www.montessorihandwork.com, theoutline.com, www.pointsandtravel.com)
