Drobní válečníci

Když se po zahájení velké války roku 1914 dělaly nábory do armády, přihlásilo se miliony mužů. Mnoho jich kvůli špatnému zdraví propadlo sítem, a někteří se zbraní nesměli chopit, ačkoliv měli skvělou fyzičku, silné srdce a čistou mysl. Náborářům se nelíbila jejich skromná výška.

Podmínka zněla jasně – budoucí vojáci musí měřit minimálně 160 centimetrů. Mnoho britských mužů, především z hornických oblastí, do této kategorie nespadalo, přestože byli odhodláni padnout za svou vlast.

Situace se vyhrotila poté, co se neznámý horník prokousával odmítavými odpověďmi různých náborových kanceláří. ,,Jsem stejně silný jako vy, dokonce silnější!“ vykřikoval, když si vyslechl další nepříznivý rozsudek. ,,Poperu se s každým, pojďte do mě, já vám to dokážu!“ A výzvu mnoho mužů skutečně přijalo.

Malí to měli nejtěžší

Horník rozhazoval přesně mířené pěsti, dokud na něm nepřistálo šest mužů najednou a nezkrotili ho. O incidentu se dozvěděl člen parlamentu Alfred Bigland, který v Birkenheadu v anglickém hrabství Cheshire zahájil nábor do tzv. Bantam jednotky. Název bantam pocházel ze stejnojmenného indonéského města, v němž se pěstovala drobná drůbež.

I tato jednotka měla po vzoru ostatních náborových kanceláří určité podmínky – muž musel splňovat minimální výšku 147 cm a maximální 160 cm, minimální obvod hrudníku pak o 2,5 cm převyšoval standardní normy.

Z mužů se v Birkenheadu stali malí hrdinové. Místní noviny si pro členy 1. a 2. praporu připravily speciální odznak s písmeny BBB, Bigland‘s Birkenhead Bantam. V důsledku založení dalších jednotek po celé Anglii se přejmenovali na 15. a 16. prapor.

Zhruba 3 000 vojáků ze všech krajů bojovalo v těch nejtěžších válečných podmínkách. Nejčastěji obsluhovali tanky nebo kopali tunely a zákopy, několik jednotek se ale aktivně účastnilo bitev u Arrasu a u Cambrai. Předpojatost vůči malým mužům se po značných úspěších sice vytratila, armáda ale i nadále od branců očekávala standardní výšku dospělého člověka.