Přivedla na svět šest dětí, ale snad u žádného nevěděla, kdo je jeho otcem. Obvykle totiž měla několik milenců souběžně. Stačilo, aby upustila kapesníček a mocní muži jí padali k nohám.
Tituly za nevěru
Na svět přišla 27. listopadu 1640 v londýnském Westminsteru jako jediné dítě vikomta Williama Villierse a Mary Bayning. Když jí byly dva roky, otec zahynul v bojích anglické občanské války. Většinu rodinného majetku investoval do vybavení své jednotky, takže matka s dítětem zůstala téměř bez peněz. Těžké období skončilo až poté, co se Mary provdala za bratrance svého zesnulého manžela.
Barbara už v poměrně útlém věku zjistila, že přitahuje mužskou pozornost. Současníci ji líčili jako vysokou, vnadnou ženu s hustými havraními vlasy, alabastrově bílou pletí a smyslnými rty. Jejím prvním milencem se stal o šest let starší a čerstvě ovdovělý hrabě Philip Stanhope. Jenže když se jí nabažil, opustil ji, protože hledal mnohem bohatší nevěstu.
Krásná dívka si však velmi brzy našla náhradu. Začal se o ni ucházet hrabě Roger Palmer, přestože ho jeho rodina od takového kroku zrazovala. Jeho otec dokonce tvrdil, že Barbara z něj udělá nejubožejšího muže Británie. Mladý šlechtic s úspěšně rozjetou politickou kariérou mu ale nevěřil. V roce 1660 se stal nejen poslancem, ale také Barbařiným manželem. Už po několika měsících poznal, že varování bylo na místě.
Barbara se jako členka royalistické části šlechty rychle dostala do blízkosti nově zvoleného krále Karla II. Stuarta, který byl v té době ještě svobodný. Panovníkovi se hned zalíbila a Barbara jeho náklonnost neodmítala. Karel se sice jako král nemusel na nikoho ohlížet, přesto cítil potřebu odškodnit Roberta za to, že mu odloudil novomanželku.
Udělil mu několik irských šlechtických titulů, ale tento krok vše ještě zhoršil. Po celém Londýně se šeptalo, že Robert nedostal poctu za vlastní zásluhy ale spíše za služby své ženy v královské ložnici. Těžko si představit větší potupu.
Bouřlivý vztah
Když 25. února 1661 Barbara porodila prvního potomka, dceru Annu, nebylo vůbec jisté, zda ji má s manželem, nebo s králem. Ve hře byl dokonce ještě její předešlý milenec Philip Stanhope.
Byl to ale právě Karel, který dítě uznal za své. Jako oficiální levoboček se holčička dočkala přízviska Fitzroy a šlechtického titulu.
Do roku 1672 Barbara přivedla na svět šest dětí a u každého z nich byl otec nejistý. Kromě krále se intimně stýkala s celou řadou vlivných mužů. Přesto pokaždé dosáhla toho, že panovník uznal dítě za své. Ne vždy to ale probíhalo hladce. Když Karel v roce 1663 odmítl uznat otcovství syna Henryho, ztropila obrovskou scénu a vyhrožovala, že dítě zabije. Panovník dostal strach a raději ustoupil.
Vztah Barbary a Karla byl dost bouřlivý, ale král bez ní nedokázal žít. Nic na tom nezměnil ani fakt, že se v roce 1662 oženil s Kateřinou z Braganzy. S ní mimochodem žádné dítě nezplodil. Našlo se mnoho rádců, kteří krále před Barbarou varovali, tvrdili, že je „zhoubou národa“.
Karel měl i jiné favoritky, ale Barbara měla vždy výsadní postavení. Stýkal se s ní přes deset let. Nakonec královský dvůr opustila a žila s dětmi v Paříži. Když se na začátku roku 1685 chtěla vrátit do Londýna, Karel se těšil na opětovné shledání. Týden předtím ale zemřel.
Barbara i poté pokračovala ve střídání milenců. V roce 1705 pochovala manžela Rogera, s nímž se nikdy nerozvedla, a obratem se provdala za generála Roberta Fieldinga. Zemřela nedaleko Paříže v tehdy požehnaném věku 69 let.