www.britannica.com/topic/petticoat, www.historyextra.com, geniusbeauty.com, www.medicaldaily.com
Praktiky intimní hygieny ve středověku byly často ovlivněny kulturními názory a postoji k ženskému tělu, které mohly být negativní a stigmatizující. Ještě před 150 lety byla například menstruace považována za nemoc, která vyžaduje vyloučení duševní činnosti, bylo náročné překonat zápach potu a časté mytí pohlavních orgánů bylo považováno za příčinu neplodnosti žen. Mnoho žen mělo tedy omezený přístup k informacím a zdrojům souvisejícím s intimní hygienou, což mohlo ovlivnit jejich hygienu. Celkově byly praktiky intimní hygieny v baroku stále omezené a primitivní. Ženy v tomto období musely čelit značným problémům, přesto si však našly cestu.
Některé „pokrokové“ techniky
Mezi běžné způsoby řešení intimní hygieny v tomto období patřilo mytí vodou. Ženy si omývaly intimní místa vodou, ačkoli přístup k čisté vodě mohl být v některých oblastech omezený. Dále k hygieně používaly látky nebo hadry k mytí intimních partií. Stejně tak je využily i jako ochranu před menstruací.
Některé ženy používaly k čištění a osvěžení intimních míst bylinky a rostliny, například heřmánek nebo okvětní lístky růží. A ty, které si to mohly dovolit, tedy většinou ženy ve vyšším postavení, praktikovaly tzv. douching, což je proces omývání vnitřku pochvy pomocí směsí vody, octa nebo jiných tekutin.
Jak to bylo se spodním prádlem?
Spodní kalhotky se obecně ve středověku běžně nepoužívaly, takže v tomto období nebyly důležitou součástí intimní hygieny žen. Spodní prádlo bylo v té době obvykle jednoduché a funkční, často se skládalo z jednoduchých šatů nebo košilky, které se nosily pod svrchním oděvem.
Spodní prádlo žen ve středověku nebylo určeno k hygienickým účelům, ale spíše ke skromnosti a k ochraně svrchního oděvu před potem a tělesnými mastnotami. Používání spodního prádla jako formy ochrany před menstruací nebo intimní hygieny nebylo ve středověku běžné a ženy se pro tento účel spoléhaly na jiné metody, například na výše zmíněné hadry nebo látky.
Teprve v pozdějších obdobích, jako byla renesance a průmyslová revoluce, se spodní prádlo více specializovalo a vyvinulo se do podoby dnes běžně používaných typů kalhotek.
Na úsměvné i poučné video se podívejte zde:
Vděk za spodničky
Intimní hygiena žen v době baroka, tedy v 17. a 18. století byla stejná jako ve středověku, s určitými rozdíly vycházejícími z kulturních a společenských norem. V barokní éře se ženské spodní prádlo stalo specializovanějším a propracovanějším, což odráželo módní a dekorativní styly té doby. A hlavně, objevily se spodničky!
Spodničky byly v barokní éře hojně používány a byly v této době důležitou součástí dámské módy. V intimní hygieně žen však zase nehrály tak významnou roli, vyjma toho, že vše skryly. Ženy jimi tudíž nahradily spodní prádlo i dnešní jinak dostupné hygienické pomůcky.
Spodničky se obvykle nosily jako spodní prádlo a sloužily k tomu, aby dodaly ženským šatům plnost a objem. Vyráběly se z lehkých materiálů, jako je bavlna nebo len, a často byly zdobeny krajkou nebo výšivkou.
Spodničky sice pomáhaly absorbovat pot a tělesné oleje, ale nebyly určeny speciálně pro hygienické účely. Ženy v době baroka se při ochraně před menstruací a intimní hygieně stále spoléhaly na jiné metody, jako jsou látky nebo hadry.
Skutečný průlom v oblasti osobní hygieny nastal ale až v polovině 19. století. Tehdy se poprvé objevil lékařský názor na souvislost bakterií s infekčními chorobami. Vešlo ve známost, že počet bakterií na těle se po umytí podstatně sníží. Proto se začaly praktikovat koupele s mýdlem. Až do počátku dvacátého století se však mělo za to, že časté mytí pohlavních orgánů u žen může vést k neplodnosti.
