Francií v 16. století zmítaly náboženské války mezi katolíky a hugenoty, které na sv. Bartoloměje v roce 1572 vyústily v krvavý masakr. V té době v zemi vládl teprve 22letý Karel IX., zcela ovládaný matkou Kateřinou Medicejskou, která platila za katolickou fanatičku. Naoko slíbila, že zjedná mezi znepřátelenými stranami mír, a jako důkaz provdala svou dceru Markétu za příkladného hugenota Jindřicha Navarrského. Hned potom dala příkaz k masovému vraždění.

Markéta byla matčiným výběrem ženicha šokována. Doposud se domnívala, že bez potíží dostane svolení ke svatbě s katolickým vévodou Jindřichem z Guise, kterého upřímně milovala.

Radost ze zpunktovaného sňatku neměl ani Jindřich Navarrský. Podle svého názoru tím přinášel velkou oběť náboženskému míru. Markéta nepatřila zrovna k vyhlášeným krasavicím, její bratři ji posměšně přezdívali "tlustá Margot". Navíc pocházela z rodiny, která sršela nenávistí vůči jeho náboženství.

Svatba proběhla rozpačitě. Jindřich se zdráhal vstoupit do katolické katedrály, na nevěstu se ani nepodíval. Paříž slavila téměř celý týden, ale sami novomanželé se tvářili kysele a vůbec spolu nemluvili. Šestý den oslav vydala Kateřina Medicejská s Karlem IX. instrukce, jejichž naplnění mělo náboženskou otázku ve Francii jednou provždy vyřešit. Hugenoté měli být jednoduše vyvražděni.

Jen v Paříži bylo tu noc zmasakrováno 3000 lidí. Boje se poté přenesly i na venkov, kde si vyžádaly dalších 20 tisíc obětí. Čerstvě oženěnému Jindřichovi se podařilo uprchnout do Navarry, Markéta zůstala v Paříži.

Jejich manželství bylo skandální. Přestože se časem poměrně spřátelili, a dokonce se pokusili o zplození potomka, oba nalézali skutečné city v jiných vztazích.

Markétě se přitom nikdy nepodařilo otěhotnět. Po deseti letech od manžela utekla a chtěla se usadit na dvoře svého bratra Jindřicha III., který se mezitím ve Francii ujal vlády po zemřelém Karlovi. Jenže Jindřich III. měl své rodiny plné zuby; nejprve vypudil panovačnou matku a nyní nepřijal ani sestru, protože podle něj vedla ostudný a nezřízený život.

Markéta se uchýlila na hrad Usson v Auvergne, kde žila v ústraní dalších 18 let a sepisovala paměti. Zato jejího manžela čekala mnohem barvitější budoucnost.

V roce 1589 byl Jindřich III. zavražděn a neměl ani dalších bratrů, ani potomků, kteří by po něm mohli převzít žezlo. Jediným nástupcem se stal právě jeho švagr Jindřich Navarrský, i když po francouzské koruně nikdy neprahnul. Pocházel sice z rodu Bourbonů, jenž ve Francii už kdysi vládl, ale poměry na katolíky ovládaném dvoře ho znechucovaly.

Nyní ovšem nepromarnil šanci, vzal věci do vlastních rukou a konečně nastolil ve Francii pořádek. Formálně konvertoval ke katolictví, aby ho šlechta přijala a neměl problémy s korunovací, hugenotům však zaručil svobodu vyznání.

S Markétou se rozvedl a za novou manželku pojal Marií Medicejskou, která mu porodila šest legálních potomků, mezi nimi i budoucího krále Ludvíka XIII. Markéta mezitím trpěla osaměním a chudobou. Snad aby se nad ní zcela neuzavřela voda a udržela se u dvora, s bývalým manželem se usmířila a jeho nové ženě pomáhala s péčí o děti. Zemřela roku 1615 jako poslední příslušník rodu z Valois. Manžela přežila o pět let.