Bylo to stížností na žalostnou úroveň československé kinematografie, kvůli které se Dušan Klein rozhodl natočit svou první komedii. Do rukou se mu dostala kniha Ladislava Pecháčka Amatéři, z níž později vznikl scénář jedné z kultovních a nestárnoucích klasik. Měl to být hit, který všechny pobaví, namísto toho film mladé komunisty zdeptal.



Dva studenti, kteří netuší, co od života chtějí, opíjejí se a jsou posedlí holkami přece nemůžou být vzorem pro socialistickou mládež. Soudruhům se film nelíbil, ale pod podmínkou vystřižení scény, kde se Štěpán a Kendy opijou a zpívají říkanky, film do kin pustili.



Památné básničky "Dejme si nalít ještě sklenku, nač hned spoléhat na myšlenku. Nám stačí stárnout, budem vlivní, senilní a neomylní" a "Chcete se upsat humoru? Nemiřte nikdy nahoru. Nakukujte jen s povzdálí, kde rozdávají metály" byly vystřiženy a film si i přes zákaz propagace v médiích našel své první diváky. O filmu smělo psát pouze Rudé Právo, které ho ztrhalo a doufalo, že další diváky kritika odradí. Právě kritika o nevhodných tématech ve filmu nalákala obrovské davy, před Lucernou se fronta táhla až do Štěpánské. Film nakonec vidělo přes milion a půl lidí.