Vtipné, ale pobuřující verše, které musely být vyškrtnuty z prvního dílu Básníků

29. září 2019 četba na 1 minutu
Jak svět přichází o básníky

Jak svět přichází o básníky

Foto: fdb.cz

Legendární komedie Jak svět přichází o básníky měla na začátku jeden zásadní problém: Nikdo se jí nesmál. Ředitel československého filmu si během schvalovací projekce dokonce schrupnul. Do klasického žánru nezapadala, protože místo pobavení přinášela odpor. Bylo rozhodnuto, že film nesmí nikdo další vidět.

Bylo to stížností na žalostnou úroveň československé kinematografie, kvůli které se Dušan Klein rozhodl natočit svou první komedii. Do rukou se mu dostala kniha Ladislava Pecháčka Amatéři, z níž později vznikl scénář jedné z kultovních a nestárnoucích klasik. Měl to být hit, který všechny pobaví, namísto toho film mladé komunisty zdeptal.


Dva studenti, kteří netuší, co od života chtějí, opíjejí se a jsou posedlí holkami přece nemůžou být vzorem pro socialistickou mládež. Soudruhům se film nelíbil, ale pod podmínkou vystřižení scény, kde se Štěpán a Kendy opijou a zpívají říkanky,  film do kin pustili.

Památné básničky "Dejme si nalít ještě sklenku, nač hned spoléhat na myšlenku. Nám stačí stárnout, budem vlivní, senilní a neomylní" a "Chcete se upsat humoru? Nemiřte nikdy nahoru. Nakukujte jen s povzdálí, kde rozdávají metály" byly vystřiženy a film si i přes zákaz propagace v médiích našel své první diváky. O filmu smělo psát pouze Rudé Právo, které ho ztrhalo a doufalo, že další diváky kritika odradí. Právě kritika o nevhodných tématech ve filmu nalákala obrovské davy, před Lucernou se fronta táhla až do Štěpánské. Film nakonec vidělo přes milion a půl lidí.

Akční letáky