Zdravotní potíže trápily Bedřicha Smetanu už od dob dospívání. Často si stěžoval na žaludeční nevolnosti, problémy s močením a kožní záněty. Po 45. roce života se jeho stav začal rapidně zhoršovat. Na těle se mu objevily vyrážky, skladatel trpěl krčními katary, míval závratě a zvracel.

V červenci roku 1874 se u něj náhle projevily sluchové halucinace a zalehlo mu pravé ucho, na které postupně ohluchl. Za několik měsíců poté ztratil sluch i v uchu levém. V pouhých 50 letech se musel vzdát pracovních povinností v Prozatímním divadle, což ho přivedlo na pokraj nouze. Divadelní družstvo mu sice vyměřilo čestnou penzi 1200 zlatých ročně, ale na oplátku se musel vzdát příjmů za své již napsané opery.

Kvůli finančnímu nedostatku Smetana nakonec opustil Prahu a přestěhoval se na venkov k dceři Žofii. Kulturního života se ale nezřekl; pravidelně dojížděl do divadla na představení i zkoušky svých oper a hlavně stále komponoval. Svá vrcholná díla vytvořil právě v tomto krušném období.

V listopadu roku 1882 prodělal první záchvat, při kterém nebyl schopen číst ani mluvit a nepamatoval si jména. Čím dál častěji trpěl i halucinacemi. Poprávu se obával, že u něho propuká šílenství. V následujícím roce se ještě pokoušel pracovat na opeře Viola, ale zdraví ho zrazovalo. Dílo zůstalo nedokončeno.

V dubnu 1884 už byl Smetana tak zmatený, že ho rodina nedokázala ani umýt. "...Jest nečistý, vodu nechce ani vidět. Čistí-li se v koupeli, pláče, prosí o pomoc, utíká, nezná svých dítek ani spolubydlících. Uvádí
v bytě vše v nepořádek, rozbíjí okna, abstinuje po dva až tři dny, potom zase hltavě jí. Trpí velmi vyvinutou pomateností," zapsal dr. Augustin Guth ve zprávě pro pražský Ústav pro choromyslné V Kateřinkách, kam byl skladatel posléze převezen a kde za tři týdny poté skonal. (Zdroj: www.cspsychiatr.cz, Vacek J.: Choroba Bedřicha Smetany – spekulace bez konce?)

Odborníci dodnes nenašli jednoznačnou odpověď na otázku, jakou chorobou Bedřich Smetana vlastně trpěl. Podle psychiatra Jaroslava Vacka se jednalo o syfilidu, neboť skladatelovy ostatky obsahovaly množství rtuti, která se přidávala do masti používané na léčbu právě této obávané pohlavní nemoci. Poslednímu stadiu syfilidy, tzv. progresivní paralýze, by odpovídaly i příznaky, jež skladatele sužovaly v závěrečných letech života.

Stomatochirurg Jiří Ramba je však jiného názoru. Z rentgenových snímků Smetanovy lebky zjistil, že pravá část obličeje byla méně vyvinutá následkem úrazu utrpěného v dětství. Obličejové kosti pak nesly známky velmi bolestivého infekčního zánětu, který mohl vyvolat jak katary, zvracení a závratě, tak zánět ušních kůstek a postupnou ztrátu sluchu. (Zdroj: www.idnes.cz/zpravy/, červen 2010)

Rtuť v kostech se dá vysvětlit i tím, že byl Smetana za svého života nesprávně diagnostikován a léčen na syfilidu, ačkoli jí netrpěl. Zánět se mezitím rozšířil do mozku a způsobil stavy šílenství, které předznamenaly jeho konec.