Podobná situace se opakovala několikrát do měsíce. Dril a kruté zacházení se však vyplatilo. Jako jedenáctiletý zkomponoval Ludwig své první tři sonáty a byl zaměstnaný jako varhaník. Hudba pro něj znamenala život a útěk před rodinnými problémy, způsobené alkoholismem jeho otce. Vyrostl v muže, jenž musel předčasně dospět. Fyzicky i duševně zjizveného, s často sebevražednými myšlenkami, nemotorného a nepořádného. V jednoho z největších skladatelů naší historie.
O Ludwigu van Beethovenovi se říká, že to byl právě on, který se jako první odklonil od ideálu klasicismu a ve svém díle naopak vyzdvihoval fantazii, spontánnost, citlivost a „zažehl tak plamen romantismu.” Jeho skladby patří k nejhranějším z repertoáru klasické hudby. Spolu s Mozartem a Bachem patří mezi. tzv. svatou trojici hudebních skladatelů.
Ludwig van Beethoven
„Existuje však jeden důvod, co dělá Beethovena tak jedinečným, a to je jeho lidskost,” říká britsko-španělský koncertní pianista a spisovatel James Rhodes. „Jeho notové zápisy jsou plné chaosu, přeškrtnutých vět a téměř nerozluštitelných částí. Dusil se, bojoval, hádal se a zuřil tak dlouho, dokud nestvořil to, co slyšel v hlavě.”
Psal se rok 1805, kdy pětatřicetiletý skladatel změnil běh hudební historie. Vydal dvakrát tak delší symfonii, než bylo běžné, s prvním „hrdinským” tématem. Při veřejné premiéře sklidila Eroica rozporuplné reakce. Některým vadila její délka či nepochopitelná strukura, další ji považovali za mistrovské dílo.
O tři roky později Beethowen opět šokoval. Složil „nejvznešenější hluk, jaký kdy pronikl do lidského ucha“ - Symfonii č. 5 c moll op. 67 „Osudová“. Podle dobových zpráv se ale premiéra moc nepovedla. Orchestr nezvládal technickou náročnost a i sám tvůrce, jenž usedl za klavír jako sólista, byl kvůli progresivní ztrátě sluchu „úplně mimo”. I přesto se jedná o nejslavnější skladbu světové klasické hudby.
Špindíra Beethoven
Beethoven se již za svého života stal legendou. Žil však sám, stále beznadějně zamilovaný do žen, které ho nakonec odmítly. O jeho výstřednosti si totiž štěbetali i ptáci na střeše. Měl bydlet v nepořádku a špíně, někdy se prý uchýlil i k fyzickému násilí. „Byly čtyři hodiny odpoledne. Vešli jsme do domu, když jsme se dozvěděli, že po půlnoci došlo k hádce, jež vyrušila všechny sousedy. Jakmile jsme vstoupili do bytu, slyšeli jsme, jak Ludwig zpívá, dupe a vyje. Poté, co jsme dlouho poslouchali, se náhle otevřeli dveře. V nich stál mistr ve spodním prádle a děsivým výrazem,” napsal jeden student po návštěvě Beethovena v Mödlingu.
Skladatel zároveň nebyl žádný krasavec. Byl popisovaný jako „malý s ošklivým červeným obličejem plným jizev od neštovic. Vlasy měl tmavé a rozcuchané, nedotčené nůžkami nebo hřebenem.” Také vypadal, že se stále mračí nebo je naštvaný. Tento výraz má i jeho posmrtná maska, podle níž odborníci zrekonstruovali jeho tvář.
Zdroje: www.archiv.radio.cz, www.de.wikipedia.org, www.wrti.org, www.standard.co.uk, www.interlude-hk
