Béla se narodil do doby, ve které bylo poměrně obvyklé prodrat se k moci skrz líté boje s nejbližšími příbuznými. Jeho otec Vazul vládl Nitranskému knížectví (Nitransku) a dělal si zálusk na královský titul, který tehdy zastával jeho strýc Štěpán I. Ten ale učinil svým nástupcem jiného synovce, Petra Benátského. Vazul se vzbouřil, avšak neuspěl. Strýc ho za revoltu potrestal drastickým způsobem - nechal mu vypálit oči.

Vazulovi synové hledali azyl v Čechách a v Německu; Béla později zakotvil v Polsku, kde se oženil se sestrou knížete Kazimíra. Zde také získal první válečné zkušenosti a osvědčil se jako udatný bojovník. Mezitím v Uhrách karty králi Petrovi nepřály - šlechta nebyla s jeho vládou spokojena a roku 1046 ho sesadila. Synové Vazula byli povoláni zpět. (Zdroj: www.britannica.com)

Bélův bratr Ondřej se stal uherským králem a sám Béla se ujal knížecího stolce v Nitře. Po dlouhá léta mezi nimi vládlo přátelství a shoda. Ondřej, který dosud neměl mužského dědice, bratrovi slíbil nástupnictví.

Jenomže pak se mu narodil chlapec Šalamoun a Ondřej se rozhodl vyřadit Bélu ze hry. Sotva pětiletého synka zasnoubil s dcerou německého krále a rovnou ho nechal korunovat králem uherským. Béla se rozhněval a roku 1059 proti bratrovi vytáhnul s vojenskou pomocí polského švagra. Trůn dobyl a konečně dosáhl na vytouženou korunu.

Okamžitě se pustil do hospodářských reforem, které měly z Uherska učinit moderní a silný stát: snížil daně, začal razit kvalitní denáry, zavedl stálé ceny. Hned po třech letech ale musel čelit hrozbě mladého německého krále Jindřicha IV., který chtěl uherský stolec získat zpět pro svého nezletilého švagra Šalamouna.

K rozhodující bitvě už nikdy nedošlo a sám Jindřich musel být hodně překvapen, když se k němu donesla zpráva o Bélově náhlém úmrtí. Pod uherským králem se zřítila konstrukce trůnu, o který tak tvrdohlavě bojoval. Těžká zranění si nechtěl připustit a namísto léčby se vydal proti nepřátelům. Cestou ho však síly opustily a vydechl naposledy. (Zdroj: cs.wikipedia.org)