Bratrská zrada
Než byl Béla I. roku 1060 korunován uherským králem, zastával titul Nitranského knížete. Původní dohoda o nástupu na trůn, kterou uzavřel se svým bratrem Ondřejem, padla v okamžiku, kdy bratr zasnoubil svého pětiletého syna s dcerou německého krále Jindřicha III. a korunoval ho. Sžírán nespravedlností se Béla vydal do Polska bojovat o to, co mu náleží.
S požehnáním svého švagra, knížete Boleslava Smělého, se Béla do vlasti vrátil s početnou polskou armádou. Když se o bratrově nečekaném kroku dozvěděl Ondřej, požádal Německo o pomoc. Vojska sourozenců se střetla na jaře 1060 v bitvě u řeky Tisy. Ondřej neměl šanci a z boje odešel jako poražený. Následný zbabělý úprk do Německa se mu nepodařil, Béla o jeho plánu věděl a polapil ho. Ondřej nedlouho poté zemřel.
Ještě téhož roku se Béla stal právoplatným králem Uher. Ne všichni byli s jeho novou rolí vladaře spokojeni, mnoho poddaných nesouhlasilo s plánovanými reformami, a vznikala tak vzbouření, která král úspěšně potýral.
Rozviklaný trůn
Nástupce německého panovníka Jindřich IV. nikdy nezapomněl na Bélovu zradu vyřadit Šalamouna ze hry o trůn, a zorganizoval proti uherskému králi výpravu. Jak si Béla nakonec uvědomil, kralování nebude to, o co v životě nejvíce stál, a nabídl dohodu – odevzdá trůn Šalamounovi výměnou za svůj předešlý titul knížete. Jindřich dohodu odmítl, a Béla se musel připravit na útok. Nechal posílit hradby, svolal vojsko. Nakonec se ale žádná bitva neodehrála.
Pod uherským panovníkem se totiž doslova zřítil královský trůn a těžce se zranil. Béla odmítal dlouhodobou léčbu, z posledních sil se vypravil za vítězstvím, na cestě však zraněním podlehl. Z bizarního úmrtí Bély těžili všichni – lid se přestal bouřit, Jindřich IV. nemusel prolévat zbytečnou krev a Šalamoun se stal králem. Pro jistotu si nechal vyrobit nový a bytelnější trůn, aby neskončil stejně.
