Belle Gunness vyrostla v 2. polovině 19. století v chudém prostředí norského venkova a v dospělosti se vydala hledat štěstí na americkém kontinentu. V roce 1893 se v Chicagu provdala za Madse Sorensona a otevřeli si spolu cukrářství. Brzy se jim narodily čtyři děti, jedno další adoptovali a jejich život mohl být klidný a spokojený, kdyby Belle nezachvátila horečná touha po mamonu.

Dětí bylo hodně a peněz málo. Jak obchod, tak všichni členové rodiny však byli řádně pojištěni. Belle v tom viděla příležitost. Cukrářství lehlo popelem a jeho majitelé získali náhradu škody. Šlo to hladce, nikdo nekladl žádné otázky.

Zanedlouho poté dvě z dětí zemřely na zánět střev. Příznaky nemoci byly shodné se symptomy otravy strychninem, ale lékaři tehdy nepojali žádné podezření.

V roce 1900 náhle zemřel i Mads Sorenson. Shodou okolností se odebral na věčnost zrovna v den, kdy mu končila jedna životní pojistka a druhá začínala, takže se vzájemně překrývaly, a jeho manželka inkasovala dvě obrovské sumy najednou. Patolog, který ohledával tělo, vyjádřil přesvědčení, že byl Sorenson otráven strychninem, ale druhý lékař za příčinu úmrtí označil selhání srdce. Tento závěr byl také zapsán do úmrtního listu.

Nový domov, staré způsoby

S předstíranými slzami v očích a tučným balíkem peněz Belle sebrala zbylé tři děti a odstěhovala se s nimi do Indiany, kde koupila rozlehlou farmu. V dubnu roku 1902 se znovu provdala, tentokrát za řezníka. Nový manžel Peter Gunness se k ní přistěhoval i se svými dvěma dcerami, ve kterých Belle viděla živoucí dolarové bankovky.

Netrvalo dlouho, a jedna z Peterových dcer zemřela za záhadných okolností. Peterovi se něco nezdálo, a tak raději poslal svou druhou dceru k příbuzným. Díky tomu tato dívka nakonec jako jediná z rodiny přežila.

Peter však udělal chybu, že se neodstěhoval také. Hned půl roku po svatbě mu spadl na hlavu těžký sekáček na maso. Nedočkal se ani narození svého syna Philipa.

Protože hledání nových manželů a vyplňování formulářů z pojišťovny je činnost na dlouhé lokty, Belle brzy našla rychlejší způsob, jak přijít k penězům. Do novin podávala inzeráty, ve kterých nabízela mužům výhodný podíl ve své farmě. Uchazeči o podílnictví se k ní sjížděli se všemi svými úspory, aby o nich už víckrát nikdo neslyšel. Belle jim podávala otrávená jídla, případně je vraždila sekáčkem na maso.

V roce 1908 farmu zachvátil požár. Hasiči vytáhli ze sutin mrtvá těla všech dětí a nalezli zde také bezhlavé torzo ženy, o které se domnívali, že patřilo jejich matce. Policie usoudila, že Belle někdo zavraždil; nejvíce podezřelým se jim zdál být správce farmy Ray Lamphere.

Farmu podpálila sama majitelka

Během vyšetřování však byla na farmě odkryta celá řada dalších lidských ostatků a policie konečně pochopila, co byla pekelná Belle zač. Obětí mohla mít na svědomí celkově 25 až 40. Začalo se spekulovat, zda ďábelská žena svou smrt jen nepředstírala a ve skutečnosti se neskrývá pod jiným jménem v jiném koutu Spojených států.

Ray Lamphere na smrtelné posteli přiznal, že všechny vraždy spáchala ona a sama také spálila farmu na popel. Navíc prozradil, že několik dnů před požárem na farmu nastoupila nová hospodyně, jejíž tělo mělo dublovat zdánlivě zesnulou Belle. Ženě z toho důvodu odřízli hlavu, aby ji nebylo možné identifikovat.

Zda tomu tak skutečně bylo, není dosud prokázáno. Existuje jen zmínka o tom, že v roce 1931 zemřela v Los Angeles jistá Esther Carlson stíhaná pro otravu manžela. Fyzicky prý byla vražedkyni z Indiany hodně podobná, a navíc u sebe měla fotografie tří dětí, které se podobaly dětem pekelné Belle. Vědcům se však dodnes nepodařilo dokázat, že šlo o jednu a tu samou ženu.