Rošťák na obrazovce byl rošťákem už od mládí. Školu moc nemusel, protože mu příliš nešlo učení. Taky si nelámal hlavu s včasnou docházkou a věčně chodil pozdě. Zato na konci hodiny byl první u dveří třídy, aby mohl utíkat ven a dělat lumpárny.
Sportovní fanda
Naštěstí ho brzy chytil sport. Začínal jako snad každý malý kluk v té době s fotbalem a postupně se prosadil jako šikovný brankář. Jenže pak ho chytily bojové sporty, přesněji řečeno box. Bůhví, jak by se vyvíjela jeho sportovní kariéra, kdyby nedostal v šestnácti letech zákaz sportovat kvůli tuberkulóze. V té době už získal čtyři vítězství a devět remíz.
Lék na trápení
I když byl náš klučina opravdu zapálený sportovec příliš dlouho pro box netruchlil. Přišel totiž s překvapivou myšlenkou – stane se slavným hercem. Jenže někteří v jeho okolí s touto myšlenkou nesouzněli. Na prestižní francouzskou konzervatoř se pokoušel dostat několikrát, ale povedlo se to až na přímluvu jeho otce. Přijímací komise ho totiž vždy označila jako netalentovaného. A pak ten vzhled…
Snadné to náš klouček neměl, ani když se na dotyčnou konzervatoř konečně dostal. Řada profesorů mu dokonce doporučovala, aby se herectví raději vzdal a šel pracovat rukama. Jenže on jim svými pozdějšími výkony dokázal, jak strašně moc se mýlili.
Il brutto
V Itálii náš klouček, vlastně již dospělý mladý muž, získal přezdívku Il brutto – ten ošklivý. Nepravidelným rysům jeho obličeje totiž ani nepomohl přeražený nos, o kterém se léta tvrdilo, že je to památka na box. Až na to, že si ho odnesl ze rvačky se starším spolužákem.
Jenže co našemu mladému muži chybělo na konvenčním půvabu, to dotáhl svým sex-appealem. Takže se celkem brzy objevil na obálce magazínu Life jako francouzský idol. Tomu se nelze divit, vzhledem k jeho léty vysportované postavě.
Dnes nepřístojné charisma
Dech beroucí charisma mu dodávaly i cigarety, které pevně svíral rty nebo se mu lehce houpaly v koutku úst. Zdůrazňovaly totiž jeho rty a dodávaly mu na nonšalantnosti a určité blazeovanosti. To byl pohled, který se snažila napodobit celá generace mužů. Dnes by tohle sebevyjádření ale bylo vzhledem k cigaretám dosti problematické.
Tvář nové vlny
Psal se rok 1960 a přišel film U konce s dechem, který z našeho mladíka udělal tvář Nové vlny francouzské kinematografie. Najednou nikomu nevadil jeho nesouměrný obličej, ale naopak v něm všichni spatřovali svůdnou tvář moderního mládí. Zahrál si ještě v několika filmech stejného ražení a rychle stoupal na vrchol filmového nebe.
Bébel
Tak co, napověděl vám poslední film, že oním rošťákem na fotce je Jean-Paul Belmondo, přezdívaný Bébel? A věděli jste, že už v roce 1964 měl vlastní filmový festival s názvem Belmondorama? V té době mu patřila nejenom Francie, ale také Itálie. Prozíravě odolal Hollywoodu, protože dobře věděl, že by mohl skončit jako ten Francouz. A to nechtěl. Místo toho se po tři desetiletí stal králem francouzského a vlastně i evropského filmu. Co víc jsme si jako diváci mohli přát...
Zdroje: www.bfi.org.uk, www.expres.cz, www.thegentlemansjournal.com
