Tábor horší než Osvětim. V Belsenu platilo pravidlo: Zabij, nebo budeš zabit

6. únor 2020 četba na 3 minuty
Podmínky koncentračního tábora Bergen-Belsen

Podmínky koncentračního tábora Bergen-Belsen

Foto: profimedia

Zabij, nebo budeš zabit. Život v koncentračním táboře Bergen-Belsen měl svá nepsaná pravidla a Harold Le Druillenec se je musel rychle naučit, aby se nestal další obětí dozorců, nebo hůř, vězňů praktikujících kanibalismus.  

Cesta koncentračními tábory

Harold Le Druillenec se stal jediným Britem, který přežil tábor Bergen-Belsen. Po osvobození 15. dubna 1945 byl Druillenec na sklonku života; pokud by se Spojenci zpozdili byť o den, zemřel by.

O svých zážitcích mluvil zřídka a jen se svou rodinou. V 60. letech v důsledku rozhodnutí Německa finančně odškodnit přeživší koncentračních táborů požádal o vyplacení kompenzace a sepsal vše, na co si z pobytu za ostnatými dráty vzpomněl. Dnes je jeho spis uložen v britském Národním archivu.

Druillenec se v prvním táboře Banterweg, který byl satelitem Neuengamme, ocitl v roce 1944. Odvedli ho tam za napomáhání k útěku své sestře a sovětskému zajatci. Poté putoval do sousedního Wilhelmshaven a po jeho evakuaci do Belsenu.

Nejhorší byl Belsen

,,Vyplňovat tento formulář je něco podobného jako další soudní proces a já se omlouvám za jeho neúplnost," napsal na začátek.

,,Banterweg byl táborem trestů a mučení. Vězně usmrcovali ubitím, utopením, ukřižováním, pověšením." Druillenec si tehdy nepomyslel, že zažije něco horšího, dokud se neocitl v Belsenu.

,,Belsen nebyl tak zákeřný jako Banterweg, ale zároveň byl nekonečně nepohodlnější než Banterweg– žádné jídlo, žádná voda, spát se tu nedalo. Stávali jsme ve 3:30, o hodinu dřív než v ostatních táborech."

V Bergen-Belsen nestály plynové komory, ale smrtelnost tu i tak byla velmi vysoká. Vězni umírali na hlad, prochladnutí a různé nemoci. Před osvobozením se táborem šířila epidemie skvrnitého tyfu.

"Veškerý čas v Belsenu jsem trávil ukládáním těl do masových hrobů, které pro nás vykopali “vězni z venčí“. My jsme na to už neměli sílu. V noci vládl zákon džungle - zabij, nebo budeš zabit. Ve dne mezi vězni rostl sklon ke kanibalismu,“ pokračoval ve své výpovědi.

Kanibalismus mezi vězni

,,Nedokážu úplně popsat své pocity, když jsem poprvé viděl jeden z masových hrobů a musel na nahromaděná těl hodit to, co jsem právě přitáhl. Během práce jsem si všiml, že spousta z nich má na stehně podivnou ránu. Nejdříve mě napadlo, že jde o střelnou ránu, ale pak jsem se na to zeptal kamaráda, který mi řekl, že vězni z mrtvých těl odřezávají kusy masa, aby se najedli.“

Po příchodu Spojenců byl Druillenec jedním z prvních osvobozených vězňů. Vážil pouhých 30 kilo, polovinu své původní váhy, a trpěl závažnými onemocněními. Svou roční rekonvalescenci musel přerušit, aby vypověděl proti velitelovi tábora a dozorčím v belsenském procesu.

Od Německa v roce 1964 dostal kompenzaci ve výši  £1,835 liber, což dnes odpovídá téměř 30 tisícům liber. Jeho svědectví je jedno z tisícovky dalších, kterým Německo uznalo finanční odškodnění.

Akční letáky