Obdobné typy explozí se jmenují ohnivé koule. Jedná se o jasné meteory, přibližně tak jasné, jako je Venuše na noční obloze. O Venuši je známo, že hned po Slunci a Měsíci je nejjasnějším objektem. Pokud si však myslíte, že se jedná o jedinečnou událost, pak vězte, že k nim dochází mnohem častěji, než si myslíte. Ale exploze v Beringově moři byla v mnohém výjimečná.

Přestože měl meteor podle odhadů průměr 10 metrů, vstoupil do naší atmosféry nepozorovaně. Letěl rychlostí 32 kilometrů za sekundu a vybuchl s energií 173 kilotun TNT 300 kilometrů od pobřeží ruské Kamčatky.

Podle NASA se jednalo o největší ohnivou kouli pozorovanou od roku 2013. I přesto však podle odborníků NASA nepředstavovala žádnou hrozbu vzhledem k tomu, jak vysoko se nacházela v okamžiku exploze. Navíc k výbuchu došlo nad neobydlenou oblastí.

Specifikace ohnivé koule

Jistě víte, že naštěstí pro nás většina meteorů nebo padajících hvězd při pádu na Zemi shoří v horních vrstvách atmosféry. Ohnivé koule naproti tomu často nejsou dost velké na to, aby proletěly zemskou atmosférou, ale někdy explodují. A právě tak se stalo v Beringově moři.

Ohnivou kouli neobjevili astronomové, ale Organizace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBTO). Jedná se o organizace, která hledá stopy po jaderných raketách. Když narazila na ohnivou kouli, epizodu uzavřela, protože se nejednalo o jadernou aktivitu.

Takto velké výbuchy ohnivých koulí jsou mnohem vzácnější než pády meteoritů.

Až tři měsíce po CTBTO si ohnivé koule všiml původně zaznamenala, si jí jako první všiml Peter Brown, odborník na meteory a profesor fyziky a astronomie na Západní univerzitě. "Je to neobvyklá událost, tak velké věci nevidíme příliš často," řekl tehdy pro CBC News.

Na video o této události se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Naši planetu chrání atmosféra

Výbuch v Beringově moři byl poté přidán do databáze ohnivých koulí Laboratoře tryskového pohonu NASA. I když se nejedná o tak ryze ojedinělý jev, tato exploze byla jednou z největších.

Zatímco tedy meteory při průletu zemskou atmosférou shoří, kvůli jejich vysoké rychlosti, u ohnivé koule je tomu jinak. Meteor – většinou malý - padá k zemi rychlostí desítek tisíc kilometrů za hodinu, díky čemuž se stlačený vzduch před ním zahřeje a meteor se rozžhaví natolik, že se rozzáří a shoří.

Ale ohnivá koule v Beringově moři se dostala daleko blíže zemskému povrchu, než je běžné. A tím se zařadila k mimořádným událostem. Jak řekl pracovník planetární obrany NASA Lindley Johnson, takto velké výbuchy se obvykle objevují pouze dvakrát nebo třikrát za století.

Proti meteoritům naši planetu chrání zemská atmosféra, která funguje jako štít.

Největší exploze byla smrtící

Přestože vesmírné kameny jsou na Zemi vzácným nebezpečím, některé meteority dokáží způsobit problémy. Největší katastrofou byl Čeljabinský meteor z roku 2013. Prolétl nad Ruskem a explodoval necelých 30 km nad zemí. V průměru měl 20 m, což je dvakrát více než ohnivá koule v Beringově moři. Síla výbuchu dosáhla 400 až 500 kilotun TNT a tlaková vlna zranila více než 1 000 lidí. Z nich muselo být 112 hospitalizováno. Většinu zranilo sklo roztříštěné výbuchem, někteří však pocítili bolest očí a popáleniny ultrafialovým zářením z intenzivního světla a tepla výbuchu.

Zdroje:

www.cbc.ca, www.livescience.com, www.grunge.com