O podivných světlech a neobvykle velikých vlnách, které přicházely nečekaně, se však zmiňoval už Kryštof Kolumbus, u něhož bychom pomatení smyslů nepředpokládali. Zvláštní jevy pozoroval shodou okolností v neblaze proslulém bermudském trojúhelníku, tedy v oblasti mezi dnešním Portorikem, Miami a souostrovím Bermudy.
Až do poloviny 19. století se mělo za to, že největší vlna na volném moři nemůže přesáhnout výšky 9 metrů. Když v roce 1826 francouzský námořní důstojník Jules Dumont d'Urville zveřejnil zprávu o tom, že v Indickém oceánu viděl na vlastní oči vlnu vysokou 33 metrů, soudobí vědci se mu vysmáli.
Skeptický postoj k nahodilým obřím vlnám zastávali oceánologové až do počátku roku 1995, kdy vlna o naměřené výšce 25,9 metru zasáhla u norského pobřeží vrtnou plošinu Draupner a celá událost byla zdokumentována. Protože však vědci stále neuměli vysvětlit příčinu vzniku takové vlny, usoudili, že k podobnému jevu může dojít maximálně jednou za 10 tisíc let.
Někteří experti však zaznamenaný fenomén dávají do souvislosti s náhodnými obřími vlnami, o nichž se v uplynulých dobách zmiňovali zkušení námořníci, ale moderní věda jim odmítla naslouchat. Vlny vysoké okolo 30 m prý dokázaly převrátit celou loď jako mávnutím proutku a z hladiny vyvstávaly zcela bez varování, takže oběti ani nestačily zavolat o pomoc. Takové vlny námořníci označovali jako "zběsilé" nebo "zbloudilé".
Podle vědců z univerzity v Southamptonu může jev obřích vln vysvětlit řadu záhadných zmizení lodí v bermudském trojúhelníku. Na vzniku nezvykle vysokých vln se podle nich podílí bouřky přicházející ze tří světových stran naráz, což se v této oblasti děje často. Zbloudilá vlna však mohla zničit také německou nákladní loď Mnichov, která zmizela v Atlantiku v prosinci 1978 a zbyly po ní jen trosky.